Základní pojmy
Při programování je třeba si uvědomit, že různé datové typy mají také různé rozsahy hodnot, tzn. různé dolní a horní meze. Při překročení rozsahu během aritmetických výpočtů mohou nastat různé problémy. Uvidíme, že reálná čísla jsou ukládána jen přibližně, což může mít vliv zejména na přesnost opakovaných výpočtů.
4. Typy dat
4.1. Zobrazení alfanumerických znakových údajů
Alfanumerické údaje = posloupnost písmen, číslic a speciálních znaků přípustných v kódu daného počítače. Tvoří je:
- Písmenné znaky : A, B, C, D,...,Z, a, b, c ,...,z
- Číslice jako znaky : 0, 1, 2,...,9
- Speciální znaky : , : .; / + - * ... (ne každý kód připouští všechny speciální znaky).
Alfabetické údaje jsou znaky malé a velké abecedy.
Numerickými údaji ve znakové formě jsou číslice, znaménka + a -, desetinná tečka/čárka. Výhodou ukládání čísel ve znakové formě je jejich snadné prohlížení a přenositelnost. Obvykle však procesory s takovým uložením neumí počítat nebo je výpočet pomalejší. Proto je možné ukládat čísla také v binární formě jako čísla celá nebo reálná. Takové uložení je i úspornější. Existují i další způsoby uložení numerických dat, např. tzv. zhuštěný tvar, kdy jsou v jednom bytu dvě číslice.
Skupina alfanumerických znaků může být určena:
- Pevným počtem znaků (př. databáze a některé programovací jazyky)
- Počtem znaků uvedeným binárně před prvním znakem skupiny (př. standardní řetězce v Turbo Pascalu a Delphi)
- Zakončením skupiny jedním bytem obsahujícím binární nulu (př. řetězce v jazycích C a jeho klonech)
- Odkazem na dlouhý řetězec znaků uvedený dvěma čtveřicemi bytů, obsahujícími délku řetězce a počet současného užití tohoto řetězce (př. dlouhý řetězec v Delphi)