2. Visual Studio - generované soubory

Pro tvorbu kódu budeme využívat nástroj Visual Studio, což je prostředí (IDE - zkratka anglického „Integrated Development Environment“), ve kterém budeme psát zdrojové kódy pro naše aplikace. Toto prostředí nabízí možnost zálohy a verzování vaší práce pomocí synchronizace s webovým uložištěm např. pomocí služby OneDrive a mnohem více.

Za účelem zjednodušení výkladu, budeme vytvářet programy ve formě konzolových aplikací (anglicky „Console Application“. Počítačová konsole má jednoduché okno, které nám bude sloužit pro zadání vstupů, nebo výpisů dat v našem programu. Pokud se chcete podívat, jak vypadá konzole, spusťte si příkazový řádek ve Windows (takové to černé okno) Nevyužívá žádné pokročilé grafické rozhraní, což zatím není zapotřebí. V začátcích kurzu je důležité vysvětlit základní podstatu a smysl prvků používaných při programování.

Před tím, než v tomto prostředí začneme vytvářet nějaké konzolové aplikace, měli bychom vědět, jaké soubory vygeneruje Visual Studio:

  • Soubor Solution – přípona souboru je *.sln – je soubor v hierarchii vyjmenovaných souborů na nejvyšší úrovni. Každá vytvářená aplikace má pouze jediný soubor tohoto typu. Soubor může obsahovat jeden nebo více projektů a Visual Studio vytváří tento soubor za účelem usnadnění organizace těchto projektů. Na základě uvedeného jména souboru je vytvářen samostatný adresář se stejným názvem
  • Soubor s projektem – přípona souboru *.csproj – tento C# soubor s projektem odkazuje na jeden nebo více souborů obsahujících zdrojový kód a další artefakty projektu, například grafické obrázky. Musíte napsat veškerý zdrojový kód do jednoho projektu ve stejném programovacím jazyce. Tento soubor naleznete v adresáři se stejným názvem, jakou má název Solution 
  • Adresář Properties – tento adresář je místěn v adresáři se stejným názvem, jakou má název Solution. Pokud tento adresář rozbalíte, uvidíte, že obsahuje soubor s názvem AssemblyInfo.cs. AssemblyInfo.cs je speciální soubor, který můžete použít k přidání atributů do programu, jakými jsou jméno autora, datum, kdy byl program napsán atd. Můžete určit další atributy, které modifikují způsob, jakým se program spouští
  •  Adresář References – tento adresář obsahuje odkazy na knihovny kompilovaného kódu, které může vaše aplikace použít. Když je váš C# kód zkompilován, je převeden do knihovny s unikátním názvem. V Microsoft .NET Framework se tyto knihovny nazývají Assemblies tzv. seskupení. Vývojáři používají seskupení (nejčastěji soubor *.dll) k přibalení užitečných funkcionality, které napsali, aby je mohli distribuovat dalším vývojářům, kteří by mohli chtít tyto funkcionality používat ve svých vlastních aplikacích. Rozbalíte-li adresář References, zobrazí se výchozí sada odkazů, které Visual Studio přidalo do vašeho projektu. Tato seskupení poskytují přístup k mnoha běžně používaným funkcím rozhraní .NET Framework a jsou poskytovány společností Microsoft s aplikací Visual Studio 
  • Soubor App.config – je konfigurační soubor aplikace. Je volitelný a nemusí být vždy přítomen. Můžete určit nastavení, které aplikace používá, když je spuštěna, ke změně jejího chování, jako je například verze .NET Framework, která se použije ke spuštění aplikace
  • Soubor Program.cs - je zdrojový soubor C# a je zobrazen v okně Editoru kódu a textu při prvním vytvoření projektu. Do tohoto souboru píšete kód pro konzolovou aplikaci. Obsahuje také kód, který Visual Studio 2017 generuje automaticky, který brzy prozkoumáme [6]

Jaká je základní struktura předpřipraveného zdrojového kódu, do kterého hodláme vpisovat náš vlastní kód, to se dozvíme v následující kapitole.