Big Data a jejich unijní právní aspekty

Pod pojmem Big Data je třeba si představit soubory dat, které je možné zpracovávat softwarovými prostředky v rozumném čase, jejich charakteristickým rysem jsou velký objem, rychlost a variabilita. Jejich objemnost vede k náročnosti zpracování, ale na druhou stranou je jejich výhodou právě jejich obrovský rozsah, který při správném zpracování je schopen vyřešit mnoho problémů, které by jinak nebylo možné vyřešit. Big Data jsou dnes obchodním artiklem, jelikož jsou schopna poskytnou řadu informací pro jejich zpracovatele např. o chování zákazníků, obchodních partnerů apod.

Samotná otázka shromáždění a zpracování velkých objemů dat se objevuje již od nástupu počítačového uchovávání zásadních dat od 60. a 70. let. Nicméně 21. století přineslo opravdovou výzvu, zejména v podobě rozvoje sociálních sítí, multimediálních platforem a dalších internetových služeb, které generují obrovská množství dat tvořená jejich uživateli. S nástupem internetu věcí (IoT) se situace ještě znásobila, protože každé zařízení připojené do sítě generuje velké množství dat, které mohou být následně zpracovávány.

Mezi zásadní výhody existence a zpracování Big Data patří možnost získat z nich mnohonásobně přesnější odpovědi a analýzy, což vede k jejich větší důvěryhodnosti. Jejich užití je možné ve celé řadě oblastí, jako například:

Vývoj nových výrobků:

Mnohé společnosti používají big data pro odhad vývoje preferencí svých zákazníků. Kdy jsou výrobci sledovány klíčové vlastnosti jejich výrobků, a to jak minulých, tak současných. Zkoumána je zejména souvislost mezi konkrétní vlastností či službou a komerčním úspěchem nebo neúspěchem, případně jsou dále analyzovány ohlasy ze sociálních sítí, zájmových sítí či skupin testerů výrobků.

Předpověď údržby:

Analýza dat může pomoci vytvořit předklad, kdy u kterého výrobku či služby dojde k nutnosti opravy či údržby. Podkladem bývají jak data sledující například jednotlivé modelové řady, roky jejich výroby nebo případně pak různé chybové hlášení, záznamy o činnosti, nebo například i provozní informace výrobků, jako je provozní teplota a podobně. Na základě těchto vstupních dat, je možné, vzhledem k jejich velkému objemu předpovědět, kdy bude nevhodnější provést údržbu zařízení nebo výměnu součástek.

Zkušenosti zákazníků:

Big data umožňují ve velkém objemu shromažďovat nejrůznější údaje ze sociálních sítí, návštěvnosti na webových stránkách, chování na webových stránkách, záznamy o konverzacích či hovorech, které umožňují analyticky vyhodnotit chování a potřeby zákazníků a následně nastavit komunikaci se zákazníky, či umožnit personifikované nabídky zákazníkům a větší zacílení reklamy a podobně.

Dodržování pravidel a podvodná jednání:

Analýzou dat lze vysledovat a identifikovat taková jednání, které mají znaky podvodu nebo hackerských útoků, kdy čím větší je analyzovaný objem dat, tím je možnou jednodušeji identifikovat podvodná jednání nebo jednání porušující stanovená pravidla v celém spektru aktivit.

Strojové učení

Velký objem dat je vhodným zdrojem informací, které umožňují vytvořit učící algoritmy pro stroje, a tím opustit jejich programování. Učení strojů nabízí větší variabilitu činností a přesnější rozhodování.

Efektivní řízení

V této oblasti se spojují již výše definované oblasti, jelikož se jedná o možnost na základě analýzy velkého objemu dat nastavit všechny činnosti a procesy co nejefektivnějším způsobem. Analýzou výrobních procesů, reakcí a odezvy od zákazníků, lze předvídat vývoj na trhu, přizpůsobit mu produkci, případně upravit rozhodovací proces.

Inovace

Propojení a návaznosti mezi lidmi, společnostmi, institucemi je možné zkoumat ve velmi širokém záběru a na základě toho lze identifikovat jednotlivé procesy a postupy, jejich vzájemné propojení a závislosti. Takto je možné jednak identifikovat možná vylepšení rozhodovacích procesů, zpřesnění finančních a produkčních plánů a podobně. Uplatnění je široké jak v soukromé, tak i veřejné sféře. 1

Jestliže bylo výše uvedeno, že v případě big data hovoříme o velkých souborech dat, pak nutně vyvstává nutnost jejich právního vymezení. To bude poměrně náročné, neboť nelze hovořit o homogenním souboru, ale velké škále informací, které jsou zaznamenávány a zpracovávány různými způsoby. Data samotná jsou informacemi, tedy nejedná se o věci v materiálním slova smyslu, ale je možné uvažovat o tom, zda se jedná o věci nehmotné ve smyslu ustanovení §496 občanského zákoníku2.

Právní definice databáze musí proto jednoznačně reflektovat mnohost a různost dat. Právní definice byla zhmotněna nejdříve v tzv. databázové směrnici, která databázi definuje jako „soubor děl, údajů nebo jiných nezávislých prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a které jsou jednotlivě přístupné elektronickými nebo jinými prostředky“3, směrnice byla následně provedena v ustanovení §88 autorského zákona.4

Zásadní otázkou pak je, kdy a jakou právní ochranu a povahu mají big data, tedy soubory dat. V tomto ohledu bude třeba odlišit charakter dat jak co do jejich obsahu, tak co do jejich formy. Forma je předpokladem pro zpracování dat. Samotná data sice obsahují informace, ale teprve poté co jsou vhodně zpracována, mohou mít tyto informace sdělnou hodnotu. Někdy postačí samotná data, ale většinou je nutno je zkombinovat s jinými daty a jejich vzájemným zpracováním mohou z nich být vyvozeny analytické závěry. K získání takové sdělné hodnoty je pak třeba, aby tato data byla analyzována, tj. aby byla nějakým způsobem dále zpracována.

Informační hodnota dat stoupá jejich utříděním a zpracováním, tedy jejich sestavením do databáze. Každá databáze potřebuje svou vnitřní strukturu, tedy stanovení, jaké údaje, v jakém pořadí a systému jsou v ní uchovávány. Určení struktury databáze je výsledkem činnosti jejího tvůrce či tvůrců a je nutno je považovat za jedinečné. Databáze jsou pak tedy považovány za výsledek tvůrčí činnosti, a tedy lze je považovat za autorské dílo, čemuž odpovídá i zařazení její definice právě do autorského zákona.

Obsah jednotlivých dat je v oblasti big data velmi různorodý, jak již bylo naznačeno výše může se jednak pouze o technické záznamy zařízení, ale rovněž se může jednat o záznamy o chování konkrétních osob nebo o chování skupiny osob.

Z výše uvedeného je pak zřejmé, že v oblasti big dat budou stěžejními právními problémy zejména otázky spojené a) se strukturou databází jako jedinečným prvkem odlišujícím každou databázi od ostatních, b) původem a charakterem samotných dat v obsažených v databázi a konečně za c) způsob zpracování dat.

Databáze jako autorské dílo

Struktura databáze je i z hlediska znění směrnice a zákona prvkem systematického a metodického uspořádání dat, tedy vlastním původním vstupem tvůrce databáze, který rozhodl o tom, jak budou data v databázi uchovávána, podle čeho budou primárně tříděna a jaké primární informace budou obsahovat. Právě toto rozhodnutí požívá primární právní ochranu, protože je tím, co odliší databázi od jiného souboru dat a zároveň determinuje i možnosti jejího dalšího užití.5

Jelikož z databázové směrnice, jakož i z autorského zákona je patrno, že databáze požívá ochrany jako autorské dílo, jen nutné definovat i toho, komu svědčí práva k takovému dílu. Databázová směrnice je v tomto směru velmi široká, jelikož musí reflektovat specifika jednotlivých právních úprav členských států, když primárně považuje za autora fyzickou osobu nebo jejich skupinu a teprve v případě, že to připouští národní právní úprava i osobu právnickou.6 Konkrétní právní úpravu bude nutno proto hledat v jednotlivých právních úpravách členských států, kdy v České republice je za pořizovatele databáze, tj. autora dle znění směrnice považována jako fyzická, tak i právnická osoba. 7

Původ a charakter dat

Vzhledem k tomu, že vlastní obsah databází, tj. jednotlivá data, která jsou předmětem jejich zařazení do databáze a jejich zpracování nepodléhají autorské ochraně ve smyslu směrnice, vzniká otázka, jak je to se sběrem či pořízení takových dat. V tomto ohledu je třeba se zaměřit na to jaká data jsou předmětem zpracování v databázi a odkud pocházejí.

Co do typu dat je třeba primárně odlišit ta data, která mohou být, jakkoliv klasifikována jako osobní údaj a ostatní. Osobní údaje, jejich sběr a zpracování podléhají zvláštní právní úpravě v Obecném nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“).8 Zásadní pro posouzení zde pak bude definice osobních údajů, kterou je třeba mít vždy na paměti. Osobní údajem se tak rozumí informace o fyzické osobě, kterou lze na základě těchto informací přímo či nepřímo identifikovat.9

Je nutné rovněž nezapomenout na to, že jakkoliv se u databází počítá s tím, že budou opakovaně zpracovávány nebo pozměňovány a rovněž i dále šířeny v rámci licenční politiky10, v případě, že obsahují osobní údaje, je nutno, aby ke všem těmto činnostem existoval na straně autora databáze zákonný důvod, respektive souhlas subjektů údajů.11 GDPR tak působí jako korektiv zpracování big data obsahujících osobní údaje. Zde je třeba neopomenout i skutečnost, že nejčastějšími daty, které podléhají ochraně jsou tzv. cookies, u nichž platí právě princip souhlasu vždy.

Způsob zpracování

Zpracování dat vede k získání určitých výstupních informací, zde autorský zákon operuje s termínem vytěžování a zužitkování dat. Vytěžováním se rozumí dočasný nebo trvalý přepis celého obsahu databáze nebo podstatné části databáze na jiný nosič dat. Zužitkováním se pak rozumí zpřístupnění databáze veřejnosti jakýmkoliv způsobem. Oba dva základní způsoby zpracování jsou vyhrazeny primárně autorovi a tento je oprávněn k jejich výhradnímu užití, jakož i k poskytnutí souhlasu či licence ke zpracování jiným subjektům12.

Zákonná úprava v ustanovení čl. 7 databázové směrnice a §90 autorského zákona vymezuje jednak právo obecně pozitivně ve prospěch pořizovatele databáze, ale zároveň tím i nastavuje možné hranice pro jednání třetích osob, tedy zejména zásahů třetích osob do oprávněných zájmů pořizovatelů databáze.

Rozhodné pro posouzení možného zásahu pak bude jednak míra zásahu do databáze, tj. její vytěžování nebo zužitkování v kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části, kdy se vztahuje „k objemu vytěžených nebo zužitkovaných údajů a musí být posuzován ve vztahu k objemu celkového obsahu databáze. Pojem „kvalitativně podstatná část obsahu databáze“ se vztahuje k významnosti vkladu spojeného s pořízením, ověřením nebo předvedením obsahu předmětu vytěžení nebo zužitkování nezávisle na tom, zda tento předmět představuje kvantitativně podstatnou část celkového obsahu chráněné databáze.“13

Vytěžování a zužitkování databáze je tedy způsobem nakládání, který je chráněn databázovou směrnicí a autorským zákonem. Samotné zpracování dat v databázi bude tedy většinou vytěžování, ať již oprávněným, nebo neoprávněným, k tomu je možné využít jak automatizované postupy, tj. analytické algoritmy, skripty či programy nebo fyzické a jednoduché prohlížení, a to ať je nutné databázi kopírovat někam jinam nebo s ní pouze pracovat.

U zpracování dat je opět nutné vzít v potaz co již bylo uvedeno výše ve vztah ke sběru dat a osobním údajům. Jakákoliv práce s databází, která bude obsahovat osobní údaje je totiž kvalifikovatelná jako zpracování osobních údajů ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 GDPR.

1 COMPAGNUCCI, Marcelo Corrales. Big Data, Databases and “Ownership” Rights in the Cloud. Singapore: Springer Nature Singapore Pte, 2020. ISBN 978-981-15-0349-1. s. 8

2 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1996/9/oj, dostupná: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:31996L0009

4 Zákon č. 121/2000, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění.

5 Čl. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1996/9/oj, dostupná: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:31996L0009

6 Čl. 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1996/9/oj, dostupná: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:31996L0009

7 Podle §89 autorského zákona se užívá termín pořizovatele databáze

8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2016/679/oj, dostupné na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32016R0679

9 Čl. 4 odst. 1 GDPR

10 Čl. 5 Databázové směrnice

11 Čl. 6 GDPR

12 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-748-4. s. 852

13 Rozsudek SDEU C-203/02, The British Horseracing Board Ltd a další proti William Hill Organization Ltd.