Elektronický podpis, biometrický podpis a jiné alternativní projevy vůle

V případě, že je právní jednání činěno v písemné podobě, je žádoucí, aby vůle jednajícího byla podložena a stvrzena jeho podpisem. Podpis je považován za něco jedinečného, co identifikuje jednající osobu. V platném, právu se pak můžeme bavit o podpisu prostém, tj. bez dalšího ověření, kterým jednající osoba svým sobě vlastním způsobem připojí dvé jméno a příjmení na listinu. Dále pak existuje podpis ověřený, kdy je subjektem, který je k tomu zmocněn právním předpisem, potvrzena identita podepisující osoby. Takový úkon je ve smysli zákona legalizací.1

S rozvojem moderních technologií vznikl požadavek na alternativu k vlastnoručnímu podpisu, která by byla právem uznávána. Jako nejjednodušší se jeví naskenování podpisu jako obrázku a jeho následné připojení k dokumentu. Nicméně tento způsob nebo způsob od toho odvozené, jako například vytvoření podpisů v různých programech nemá žádnou právní relevanci. Takto podepsaný dokument může být uznán za platný, ale rovněž je velmi jednoduše zpochybnitelný, jelikož není nijak zajištěno, že byl skutečně podepsán osobou v podpisu uvedenou. Na rozdíl od běžného fyzického procesu, ani není dobře možné ověřit, zda tvrzená osoba dokument skutečně podepsala.

Nicméně s rozvoje kryptografických služeb se objevují různé metody ověření podpisu tak, aby byla zajištěna integrita a jedinečnost podepisujícího. A zde končí prosté pojednání a začíná právní úprava. Technicky se objevují jednak podpisy založené na kryptografických metodách a připojení elektronické informace o podepisujícím k samotnému dokumentu, kdy zde ještě existuje možnost ověření podpisu u vydávající autority. Druhou možností je pak připojení určitého biometrického údaje k podpisu, který bude jednoznačně identifikovat osobu podepisující dokument, asi podobně jako již v současně fungují biometrické identifikační průkazy při elektronické hraniční kontrole.

V obou případech však vzniká otázka zajištění bezpečnosti a rovněž i právní úprava uznatelnosti takového podpisu.

Evropský právní rámec je od roku 2016 tvořen zejména nařízením eIDAS2, v České republice doplněný zákonem č. 279/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění, který je prováděcí normou k nařízení eIDAS.

Nařízení eIDAS rozlišuje tři formy elektronických podpisů, elektronický podpis, zaručený elektronický podpis a kvalifikovaný elektronický podpis. Elektronický podpis je definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.“3 Což fakticky znamená jakákoliv data připojená jako podpis, ať již to je obrázek nebo vypsání jména a příjmení. Je tedy nasnadě, že ověřitelnost takového podpisu není žádná.

Zaručený elektronický podpis již vyžaduje splnění určitých kritérií, která jsou obsažena v ustanovení čl. 26 nařízení eIDAS, a to zejména, že obsahuje identifikaci podepisujícího a je s ní jednoznačně spojen. Je vytvářen pomocí dat na vytváření podpisů a po jeho připojení k dokumentu je možné sledovat případné změny.

V praxi to znamená, že takový podpis je tvořen certifikátem, který se připojuje k podepisovanému dokumentu, který je vydán nějakou certifikační autoritou a certifikát obsahuje údaje o podepisujícím. Co však není zcela na jisto postaveno, je kdo fakticky provede úkon podepsání, jelikož certifikát může být uložen v počítači a pokud není jeho použití podmíněno heslem, není jisté kdo jej použil.

Z hlediska důvěryhodnosti pak nejvýše stojí kvalifikovaný elektronický podpis, který splňuje ty samé podmínky co do obsahu, ale zásadní odchylkou od zaručeného podpisu je, že musí být používán s kvalifikovaným prostředkem pro vytváření podpisů. To znamená, že samotný podpisový certifikát je umístěn na zařízení – kvalifikovaném prostředku, které je jednak schváleno a certifikováno pro tento účel (nařízení disponuje seznamem schválených prostředků), a které je chráněno přístupovým pinem či heslem pro každé použití. Kvalifikovaným prostředkem mohou být různé USB tokeny či čipové karty, nebo u nás eObčanský průkaz. Zásadní zde je, že podpisový certifikát, tedy nosič informace o podepisujícím je umístěn výhradně na tomto nosiči a nikde jinde.

Platnost, respektive uznatelnost jednotlivých podpisů se rovněž liší, orgán veřejné moci mohou svá jednání označit pouze kvalifikovaných elektronickým podpisem4, naproti tomu ti, kteří jednají vůči orgánu veřejné moci mohou použít jak zaručený, tak i kvalifikovaný elektronický podpis5 a v některých případech postačí pouze odeslání dokumentu orgánu veřejné moci datovou schránkou, pokud je toto učiněno oprávněnou osobou. Při jiných jednáních je možné použít jakýkoliv elektronický podpis, tedy zejména při jednáních soukromoprávních.

Biometrické podpisy jsou založeny na principu vložení biometrických dat do podepisovaného dokumentu. Biometrickými daty může být v podstatě cokoliv, co může jednoznačně identifikovat danou osobu, ať se již jedná o sejmutí podpisu (rukopisu), otisků prstů, otisků sítnice, DNA. Zatím nejrozšířenější způsob biometrického podepisování je sejmutí rukopisu podpisu, což v praxi znamená podepsání se s zpravidla elektronickým perem na podpisovou desku, kdy takto zaznamenán podpis podepisujícího a jeho jedinečné znaky a ty jsou následně uloženy k dokumentu. Obdobně funguje podepisování pomocí otisku prstu. 6

Z hlediska existující platné právní úpravy se však jedná pouze o elektronické podpisy, tzn. takové podpisy, kterým není dána důvěryhodnost pro jednání s orgány veřejné moci. Na druhou stranu tyto podpisy skrývají určité nebezpečí pro podepisujícího, který takto dává k dispozici své biometrické údaje, které jsou zcela jistě údaji osobními až citlivými. Je otázkou, do jaké míry budou tyto údaje dále chráněny. Na druhou stranu biometrická identifikace osob je již používána na poli osobních dokladů a je tedy očekávatelné, že do budoucna budou biometrické podpisy zřejmě předmětem další právní úpravy. 

1 §10 zákona č. 21/2006 Sb. o ověřování, v platném znění

2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES

3 Čl. 3 odst. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES

4 §5 zákona č. 279/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění

5 §6 zákona č. 279/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění

6 PODANÝ, Jan. Portál Články Podepisování soukromých listin včera, dnes a zítra - II. část Podepisování soukromých listin včera, dnes a zítra - I. část. Právní prostor [online]. ATLAS consulting spol. s r.o., 2020, 25. 6. 2020 [cit. 2022-08-08]. ISSN 2336-4114. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/podepisovani-soukromych-listin-vcera-dnes-zitra-ii-cast