Orientace v čase

Jednotky času

Základní jednotka                  1s

Další jednotky                                   1 min, 1h, 1 den, 1 týden, 1 měsíc, 1 rok

 

? Zopakujte si převodní vztahy mezi uvedenými jednotkami času.

 

Vnímání času

U dítěte se vnímání času rozvíjí velice pozvolna. Předškolní dítě žije především přítomností (co se děje teď). Pokud je dítě zaujaté nějakou činností, plně ji prožívá, nemyslí na následné dění či povinnosti. Proto také s ukončením činnosti nespěchá, pokud jediným důvodem je to, že bude následovat jiná činnost, např. odchod do mateřské školy.

Minulost (co prožilo, jaké má vzpomínky) vnímá dítě až ve druhém sledu a budoucnost si velice obtížně představuje.

 

Vnímání plynutí času

Je pro předškolní dítě vymezeno událostmi, které ho obklopují, které se pravidelně střídají. Dítě tak vnímá plynutí času pomocí charakteristických činností pro den, noc, ráno, poledne, večer a v mateřské škole na základě řazení denních činností (ranní spontánní hry, tělovýchovná chvilka, svačina, hlavní činnost, procházka, oběd, odpolední spánek, svačina, hry, odchod domů). Dítě by však mělo vědět, co následuje po určité činnosti.

Uvědomování si jednotlivých časových úseků je velice zkreslené, subjektivní, závisí na prožívání aktuální situace (příjemné situace plynou rychle, nepříjemné jsou zdlouhavé). Čím je časový úsek delší, tím je pro děti obtížnější vytvořit si představu trvání daného úseku (např. délka týdne, měsíce, léta, jara…). Postupné vytváření představy delších časových úseků dokládají dotazy dítěte: „Kolikrát se ještě vyspím do Vánoc, narozenin?“ atd.

 

? Jaké charakteristické činnosti probíhající ráno, v poledne, večer, během dne a v noci mohou být rozhodující pro vnímání plynutí času dítětem?

 

 

Vnímání časové posloupnosti, časového sledu

Souvisí s vnímáním plynutí času, znamená to, že si dítě uvědomuje příčinu a následek, začátek a konec. Např. kojenec se naučí, že pokud bude křičet, získá pozornost dospělého. Uvidí-li láhev, očekává jídlo. Uvidí-li batole připravené oblečení a boty, je to signál, že půjde ven.

Čím je dítě starší, tím lépe dokáže ze sledu událostí vyvodit událost následnou, situaci očekávat a být na ni připraven. Tento algoritmus usnadňuje každodenní činnosti, dává dítěti jistotu a bezpečí. Zároveň s přibývajícím věkem dítě dokáže zpracovat více informací následně za sebou.

 

Aktivity dětí v mateřské škole

-          pojmy včera dnes, zítra (věk 6 let): aktivní užívání pojmů sledujeme především v řeči, chápání pojmů si můžeme ověřit otázkami: „Co jsi dělal včera? Co budeš dělat zítra?“

-          pojmy předevčírem, pozítří (věk 6,5 – 7 let): aktivní užívání v řeči nelze očekávat, pro chápání pojmů využijeme stejné aktivity jako pro pojmy včera….

-          pojmy mladý, starý: práce s kartičkami s obrázky (školačka, babička, dítě leze po čtyřech, maminka), děti porovnávají, kdo je starší mladší, nejmladší, nejstarší….

-          pojmy dítě, rodiče, prarodiče: opět práce s kartičkami s obrázky, děti porovnávají, kdo je starší. Dítě by mělo pochopit, že babička byla také dítě, že rodiče i prarodiče žili, když ještě dítě nebylo na světě. Doma s rodiči mohou děti procvičovat tyto pojmy pomocí fotografií.

-          posloupnost denních činností (věk 4 - 5 let): při individuálním rozhovoru s dítětem nebo se skupinou dětí (na koberci) klademe otázky „Co děláme (děláš) ráno? Co v poledne? Co odpoledne? Co dopoledne? Co večer? Můžeme pracovat i s obrázky (dítě obědvá, hraje si na pískovišti, dívá se na večerníček, staví kostky, snídá, spí), které dítě skládá podle toho, jak u něho probíhají, protože dopolední a odpolední program v rodině se může lišit podle rodinných zvyklostí.

-          pojmy dříve, později (věk 4,5 roku): práce se dvěma obrázky (vzrostlá rozkvetlá květina v květináči, v květináči je jen sazenice), dítě řadí a říká, co bylo dříve a co později.

-          pojmy nejdříve, předtím, potom, nyní (věk 5 let): práce se třemi nebo čtyřmi obrázky (vzrostlá rozkvetlá květina v květináči, v květináči je jen sazenice, květina bez květu má jen jeden list …), dítě uspořádá obrázky a komentuje.

-          činnosti obvyklé pro roční období (věk 5 – 6 let): práce s obrázky (děti se koupají, staví sněhuláka, pouští draka…..), děti říkají, o jaké roční období se jedná a co je pro ně ještě typické.

-          začátek orientace ve dnech v týdnu (věk 5 – 6 let): dítě může přiřazovat k sobě činnost a den, ve kterém ji dělá (otázky typu „Co děláme v neděli? Který den chodíš na plavání?..“) Děti mohou již umět vyjmenovat dny v týdnu, jak jdou za sebou, ale schopnost vědět, že před středou je úterý a po středě je čtvrtek, je dovednost školního věku.

 

Úvod do odhadu a měření času

Dítě nezná hodiny, můžeme ho však učit vnímat pojmy chvilka (za chvilku uklidíme hračky, za chvilku bude oběd), delší doba (za půl hodiny půjdeme na oběd, za půl hodiny půjdeme po obědě spát), minuta (pomocí přesýpacích hodin, minutu nemluvit, aby si děti uvědomily, jak je minuta dlouhá).

Dítě by se mělo učit uvědomovat si určité časové úseky – sleduj, jak dlouho trvá, než se najíš, než si umyješ ruce. Co ti trvá déle?

 

Plánování času na danou činnost ( = rozvržení si činností)

Dítě zatím plánovat neumí, my ho učíme plánovat tím, že mu vymezujeme čas na určitou činnost (teď budeme spolu chvilku poznávat předměty, teď si řekneme, jak se nám to povedlo, teď máš čas na úklid pomůcek…).

 

Oslabené vnímání času

Vlivem oslabení vnímání času a časového sledu může docházet ve školním věku k těmto potížím:

-          potíže při čtení a psaní: záměna pořadí písmen, číslic, případné vynechávání

-          obtížné osvojování vědomostí, které musí být uspořádány v daném sledu: dny v týdnu, roční období, měsíce v roce, abeceda, násobilka

-          chybovost v pořadí výkonů: 3 + 5 . 4,    26 – 18 : 3

-          potíže při hospodaření s časem: rozvržení si učiva, budování učebních strategií, odhad času při vypracovávání písemné práce. Potíže se projevují i v dospělosti (špatná organizace práce, špatný odhad času potřebného k práci, opakující se nedochvilnost).