Já osobně jsem se komunitního plánování před rokem 1989 účastnila a mělo to něco do sebe. Pomáhaly i děti a více jsme se ztotožňovali s místem a životním prostředím, které nás obklopuje. Sázela se zeleň, o kterou jsme se společně starali, při akci jsme se setkávali se sousedy, utužovali jsme vztahy. Na pozemku kolem domu dnes nikdo nepracuje, pokud to nemá zaplacené. Květinové záhony každý obdivuje, ale když má přiložit ruku k dílu, dělá, že nevidí plevel, který je nutné odstranit. Lidé se v tomto směru více uzavřeli.