Slovník

Grafická technika vyvinutá snahou urychlit namáhavé rytí do mědi působením kyseliny. Na desku (měď, zinek, ocel) nanese grafik kryt, do kterého kreslí tupou jehlou a narušuje tak jeho povrch tam, kde mají být plochy nebo linie. 

Deska je potom vystavena působení kyseliny, která její povrch naruší v místech, kde není chráněn krytem. Obraz se potom na papír přenáší pomocí tiskařského lisu stejně jako rytina.

Grafické techniky tisku z plochy, uvedené do praxe Aloisem, který je r. 1798 nazval „chemische Druckerei“ (chemický tisk). Rozdělil je na dvě základní skupiny: jednak na ty, kdy se tisknoucí elementy na povrch kamene kreslí ručně (čárová litografie, křídová litografie, později lavírovaná a škrábaná litografie), jednak na ty, které se do kamene vrývají nebo zaleptávají (litografická rytina a litografický lept). 

Litografie vznikaly nezávisle na vlastním knihtisku – do publikace byly vsazovány v podobě příloh nebo vlepovány do prázdných ploch.