Papyrus - pergamen - papír

Svitek - kodex

Pomineme-li kamenné, dřevěné či hliněné destičky a ostraka (střepy), rozšířeným psacím materiálem po celý starověk (včetně jeho závěrečného, antického období) byl papyrus. Většinou byl rolován do podoby svitku, jak můžeme vidět např. na jedné z maleb odkrytých v Herculaneu. Právě zobecnění papyrového svitku je spojeno s počátky ilustrace.

Výměna papyru za pergamen a potom za papír logicky nesla i pozvolnou proměnu formy ze svitku v kodex, vyobrazený mj. v latinské bibli známé jako Codex Amiatinus. Za jeho předchůdce můžeme pokládat svázané voskované destičky starých Římanů na portrétu z Pompejí. 


Desky

Zatímco svitky se uchovávaly ve válcových pouzdrech, vázané kodexy chránily dřevěné desky, nejprve bez pokryvu, později potažené kůží nebo drahými textiliemi. Byly pobíjené kovem zpracovaným zlatnickými technikami, vyhlášená byla řezba nožem či ražba do usně. Luxusní vazby byly inkrustovány slonovou kostí, emailem, perlami a drahými kameny. Renesance začala na desky užívat potahované přířezy z lepenky.


Písmo a iluminace

Rukopisy byly psány zpravidla černým nebo tmavohnědým inkoustem (ze sazí, od 12. stol. železo-duběnkovým) přiříznutým ptačím, nejčastěji husím brkem. Postupem času se začaly jednotlivé odstavce odlišovat rumělkou, výjimečně byly červeně psány celé texty. Ilustrovány, resp. iluminovány (iluminace celostranné, miniatury) byly tenkým štětcem a pigmentem: základ tvořila podkresba olověnou (měděnou, stříbrnou) tužkou obtažená inkoustem; následovalo zlacení a konečně práce s barvami smíchanými s pojivem (arabská guma, vaječný bílek). V případě iniciál nebo bordur iluminátor používal také pera.

Naposledy změněno: úterý, 7. prosince 2021, 20.58