Reálná situace: Oslovení

Situace ilustruje vysokou úroveň v mezikulturním jednání, schopnost hrát roli mezikulturního mediátora. Může být jedním z návodů, jak na to.

Sešli se dva nejvyšší představitelé fakult. Ředitelka zastupující ruskou stranu se těsně před schůzkou zeptala, jak je u nás obvyklé pana děkana oslovovat. Obvyklé je oslovovat ho "pane děkane", funkce má přednost před titulem i jménem. Paní ředitelka pak toto oslovení v rozhovoru několikrát použila, což vyvolalo kladný dojem, i když se tak v Rusku vůbec neoslovuje (oslovuje se jménem a jménem po otci, a to třeba i prezident).

Přijmout roli kulturní minority, předem si zjistit zdvořilostní zvyklosti a použít je, i když neodpovídají mému kulturnímu prostředí, je diplomatické umění.