Historia librorum in terra nostra, tum per orbem terrarum 2.
Adolphe-Lambert Quételet, byl všestranný belgický
vědec, který objevil normální rozdělení pro biometrii. Quételet, který se stal
jedním ze zakladatelů Královské statistické společnosti v Londýně, byl hlavním
povoláním astronom a statistikou se zabýval pouze ze záliby. Jeho vášeň však
přecházela až do rozvernosti, když jednou prý spočítal celkovou váhu
bruselského obyvatelstva. Quételet, který se často a tak přesně zabýval
statistickými tabulkami, během studia zjistil, že překvapivě mnoho výsledků
sčítání a měření vykazuje takové rozdělení četností, jaké je charakteristické
pro „křivku chyb“, která mu byla jako astronomovi dobře známa. Provedl proto
mnohá měření na vlastní pěst, mezi nimi jako jedno z prvních proslulé měření
obvodu prsou skotských vojáků. Na tomto základě dospěl k závěru, že
nepřihlíží-li se k poměru mezi střední hodnotou a rozptylem, pak uspořádání
četností vykazuje při těchto měřeních skutečně přesně stejnou strukturu, jaká
je v tabulkách chyb měření – křivku normálního rozdělení. Quételet byl první,
kdo mluvil o tomto rozdělení. Normální rozdělení podle Quételeta neznamenalo
nic jiného než to, že se příroda snaží vytvořit ideální typ člověka, „homme
moyen“, avšak v různé míře chybuje. „Homme moyen“ se může doslova přeložit jako
průměrný nebo střední člověk. Je to vlastně ideální typ člověka, o který se
příroda snaží, a který je v podstatě nereálný. Je to nejen matematicko-mystická
bájná bytost, ale i důležitá základna pro celou budoucí statistiku, koncept
normálního rozdělení, normální křivky, střední hodnoty a rozptylu. Karl
Pearson, otec moderní statistiky, byl rovněž obdivovatelem normální křivky,
ačkoliv znal i její nedostatky. Stanovil, že v přírodě jsou i nenormálně
rozdělené veličiny, a také se pokusil vypracovat specifická schémata rozdělení
pro tyto případy. Přitom však zjistil, že z mnohých, na první pohled
nenormálních rozdělení se po pečlivém rozboru vyklubou spletence dvou i více
normálních rozdělení.