Oživlé věci

Helenčina rukavice

(upraveno podle : Rodl, O.; Mellanová, M.; Smutná, M.; Šašková, M. Loutkové divadlo. SPN, 1964)

 

Scénka ukazuje dětem, jak se mají v zimě oblékat a vede je k pořádku.

Věk: mladší i starší věková skupina

Loutky: Helenka (dvouruční maňásek)

Oživlé předměty: kabát, čepice, šála, rukavice.

Rekvizity: malá panenka jménem Natálka

Scéna: pokoj se skříní a zrcadlem, sedící panenka Natálka

Provedení:

Helenka: (přichází, je oblečena v kabátě, má čepici, rukavice a šálu) Tady je teplo (jde k panence a vezme ji do rukou) Venku je ale pěkná zima. Až se naobědváme, půjdeme spolu ven. Nejdříve si ale musím sundat kabát (svléká si kabát, jednu rukavici zasune do kapsy, druhá spadla na zem, čehož si Helenka nevšimla, čepici dá do skříně). Podívej Natálko, jak si umím hezky pověsit kabát (dává na ramínko do skříně) a ještě šálu (namotá na kabát). Já mám hlad. A co ty Natálko? Ty máš taky hlad? Musím tě nakrmit. (odchází s panenkou v náručí).

1. rukavice: A mne neuklidíš? To mám ležet na zemi? Kde je moje sestřička?  (otevírá skříň)

2. rukavice: (v kapse kabátu) Ty mne nevidíš? Jsem tady!

1. rukavice: Kde?

2. rukavice: No tady, v kapse kabátu.

Kabát: To je rámusu, to mne nemůžete nechat chvíli v klidu? Chci spát! (strká rukavici zpátky do kapsy) Schovej se a nezlob!

2. rukavice: Nech mne, já tam mám sestřičku!

Kabát: Tak si jdi za ní! (strká rukavici ven)

2. rukavice: Ale já patřím do kapsy a moje sestřička taky!

Čepice: Taková malá rukavice a naděláš kraválu! Helenka vás stejně nepotřebuje, ale beze mne by se neobešla! (nakrucuje se před zrcadlem)

Kabát: (vyhrabe se ze skříně) Umíte také něco jiného, než se hádat? Takoví mrňousci.

Čepice: Vždyť to říkám….

Kabát: Ty čepice taky mlč! Bez tebe může Helenka být, zrovna tak jako bez rukavic.

Čepice: Beze mne že může být? No to tedy ne…

Kabát: Ale ano, když si mne oblékne, zvedne si límec, zapne se až ke krku a ruce si dá do kapes, takže vás nepotřebuje.

Šála: (povyleze ze skříně) Ty jsi ale nafoukaný!

Kabát: Ty se mezi nás nepleť!

Šála: Snad mne nechceš přehlížet? Mne, ze všech nejkrásnější! Nikdo se neumí k Helence tak přitulit jako já. Ale to vy nechápete, jdu spát.

Čepice: Jen jdi! Stejně nejvíce potřebuje mne!

Kabát: Kdepak, nejvíce potřebuje mne, kabát!

1. rukavice: Nás přeci taky potřebuje!

2. rukavice: Ano, ano, nás taky!

Kabát: Dost hádání. O tom, koho Helenka potřebuje nejvíc, si rozhodne sama. Všichni na svá místa!

1. rukavice: (zůstala venku) Já taky? Sestřičko!

Helenka: (vchází s panenkou v náručí) Všechno jsme snědly, i Natálka. Natálko, já tě ale nemohu vzít ven, nemáš ani teplý kabátek, ani šálu, čepici a rukavice. To by ti byla zima. (obléká si kabát, vezme si šálu, čepici a rukavici). (odchází) Pa pa Natálko, budu ti vyprávět, jak bylo venku.   

1. rukavice: A na mne zapomněla. Copak už mne nechce? To jsem zbytečná?

Helenka: (vrací se) To mne ale zebe! Nemám jen jednu rukavici! (hledá ve skříni). Kam jsem ji jen dala? (hledá ve skříni, rozhlíží se, nalezne rukavici na zemi). Tady jsi! Ty jsi mi venku chyběla! Tak teď je vše v pořádku a mohu jít ven.