ZOOM

Zoom ve fotografii je celkem novinka. První objektiv s funkcí změny ohniska, tedy zoomu, se na trhu objevil až v roce 1932. A co to tedy zoom vlastně je? Je to vlastně možnost změny ohniskové vzdálenosti u jednoho objektivu – tudíž můžeme fotografovaný objekt oddalovat či přibližovat podle potřeby.


Obr. 5 Princip objektivu se zoomem (převzato z http://www.digimanie.cz/art_doc-34E3F1C48ED21A80C12574B4003A0E12.html)

Zoom má ovšem svá úskalí. Nic není ideální a u tohoto typu objektivu nám se zvyšujícím se ohniskem klesá světelnost objektivu. Navíc se o těchto objektivů projevují některé optické vady (soudkovitost na širokém ohnisku a poduškovitost na dlouhém). Ty eliminují další optické členy, což dále prodražuje cenu, hmotnost a rozměry objektivu.

Profesionální objektivy s dlouhým ohniskem (200 a více mm) stojí desítky až stovky tisíc, z čehož můžeme odvodit, jak je možné, že u tzv. ultrazoomových fotoaparátů máme ohnisko klidně i kolem 400mm. Je to samozřejmě na úkor kvality výsledné fotografie. Navíc snímací čip je malý, takže skutečné ohnisko je menší. Jenže ten má zase větší šum a dlouhé ohnisko má malou světelnost. Takže zde vidíte, že vždy jde o kompromis. Uživatel by se měl zamyslet, zda dlouhé ohnisko vůbec užije. Podle mého názoru a názoru i jiných odborníků fotograf mnohem více užije široká ohniska pro fotografování krajiny, architektury a portrétů. Bohužel pro nás je bohužel dnes v trendu nesmyslná honba za x-násobným zoom realitou. Proto to chce vybírat obezřetně. Dle našeho názoru je ideální rozsah zoomu od 24 do 140 mm. Takový rozsah stačí pro 85% všech fotografických situací. Takové parametry splňuje například dříve zmiňovaný kompakt Samsung EX1. Proto ho i doporučuji ke koupi. Je vidět, že se zde výrobce zamyslel.

Kapitola je relativně dlouhá, tak je na čase si na 5 minut odpočinout.

Citlivost a šum

Citlivost souvisí s časem expozice a clonou objektivu. Vyjadřuje tedy, kolik světla je objektiv schopný absorbovat za jednotku času při určité cloně. Znamená to tedy, že pokud zvýšíme citlivost 2x, bude nám při stejné cloně stačit ke správné expozici 2x kratší čas. Udává se většinou podle americké normy ISO 5800. Ve fotoaparátech se nazývá ISO a pohybuje se v rozmezí od 12 do 6400 (od nejmenší po největší).

Její zvětšení se fyzicky provádí prostým násobením hodnot ze snímače. Ovšem to přináší zároveň i velký problém – a tím je šum. Spolu se správnými daty z čipu se vynásobí i interference a nepřesnosti záznamu a těmi je práce šum. Ten nám poté degraduje výslednou fotografii.

Šum souvisí také s velikostí snímacího čipu a s rozlišením. Malý čip a velké rozlišení vyprodukují mnohonásobně více šumu a fotografie budou již při ISO 800 nekvalitní. Proto budeme-li fotografovat v hůře osvětlených prostorech, vybereme si fotoaparát s velkou světelností objektivu a s větším čipem, kde máme předpoklad menšího šumu při větší citlivosti. (Převzato z  http://www.digimanie.cz/art_doc-FF122408607327BAC1257736007B68B3.html) 


Obr. 6 Ukázky šumu při citlivosti ISO 80 a 3200 u kompaktu Samsung EX-1

Rozlišení Jednoduchá definice může být, že rozlišení je počet obrazových bodů (pixelů), ze kterých je fotografie složena. Logicky tedy čím více bodů, tím větší fotka o větším rozlišení nám vyjde – díky tomu si můžeme zobrazit větší výřezy při dobrých detailech. Rozlišení se může udávat buďto ve formátu A x B (1600 x 1200), což je počet bodů na řádek a sloupec, či se udává jedním číslem (např. 5MPix), což je počet pixelů (bodů) ve fotografii. Bohužel dnes je opět mezi výrobci v módě hon za megapixely, takže můžeme běžně vidět kompakty s 12 a více MPix. To nám ale nepřináší žádné velké výhody, protože kromě velkého místa, které fotky zabírají, je s nimi i pomalá manipulace a hlavně většinou obsahují šum již při malých hodnotách ISO kvůli malému čipu (velký je drahý). Proto to chce opět vybírat obezřetně a nenechat se nachytat marketingovým tahákem s velkým číslem rozlišení. I pro větší výřezy stačí bohatě 12 MPix. Na následující tabulce jsou doporučená rozlišení pro fotografie v určité velikosti.

Rozlišení

Jednoduchá definice může být, že rozlišení je počet obrazových bodů (pixelů), ze kterých je fotografie složena. Logicky tedy čím více bodů, tím větší fotka o větším rozlišení nám vyjde – díky tomu si můžeme zobrazit větší výřezy při dobrých detailech.

Rozlišení se může udávat buďto ve formátu A x B (1600 x 1200), což je počet bodů na řádek a sloupec, či se udává jedním číslem (např. 5MPix), což je počet pixelů (bodů) ve fotografii.

Bohužel dnes je opět mezi výrobci v módě hon za megapixely, takže můžeme běžně vidět kompakty s 12 a více MPix. To nám ale nepřináší žádné velké výhody, protože kromě velkého místa, které fotky zabírají, je s nimi i pomalá manipulace a hlavně většinou obsahují šum již při malých hodnotách ISO kvůli malému čipu (velký je drahý). Proto to chce opět vybírat obezřetně a nenechat se nachytat marketingovým tahákem s velkým číslem rozlišení. I pro větší výřezy stačí bohatě 12 MPix.

V následující tabulce jsou doporučená rozlišení pro fotografie v určité velikosti:

Velikost fotografie (cm)

10 x 15

13 x 18

15 x 20

18 x 24

21 x 28

Rozlišení (Mpix)

3

4

5

6

8

Světelnost

Zde je zbytečné, abychom se trápili nějakým nesrozumitelnými fyzikálními definicemi. Objektiv můžeme přirovnat například k oknu, co máme doma. Tím také vniká dovnitř světlo. A čím větší a čistší okno máme, tím světlejší místnost je. A stejné je to i u objektivu. Čím lepší a dokonalejší konstrukci má, tím více světla jím pronikne a my potřebujeme kratší expoziční čas. Světelnost se udává ze základního clonového čísla (udává, kolikrát se vejde průměr vstupní pupily do ohniskové vzdálenosti objektivu) a většinou se pohubuje od 1 do 7, přičemž čím menší hodnota, tím lepší světelnost.

Když se podíváme na náš kompakt Samsung EX-1, ten má při rozsahu ohnisek 24 – 72mm světelnost 1,8 – 2,4, což jsou velice dobré hodnoty a to nejen na kompakt. Ultrazoomy mají na velkém ohnisku světelnost klidně i 6,5 a z toho plyne, že již musíme radikálně zvyšovat citlivost čipu a zároveň prodlužovat expoziční čas, což nám vytvoří většinou rozmazané fotografie, pakliže nefotíme ze stativu.

Vyvážení bílé

To je problém fotografie již od nepaměti. Z definice ideálního světla víme, že ideální světlo je takové, které má se zastoupením všech vlnových délek ve výsledku bílou barvu. To jsou ale ideální podmínky. Skutečnost je zcela jiná. V přírodě i v různém prostředí je barevná teplota jiná. Barvy vnímáme jinak např. u umělého žárovkového světla, pod zářivkou, na slunci či ve stínu pod mrakem. Mozek se tomu umí přizpůsobit. Fotoaparát už tolik ne. Proto se s vyvážením teploty barev orientuje podle bílých bodů na fotografii. Pokud tam žádná bílá není, mohou nastat problémy. Naštěstí na to jsou ve fotoaparátu připravené barevné profily. Takže když nefunguje automatické nastavení, které je dnes většinou spolehlivé, musí nastoupit uživatel a zvolit prostředí ručně (například pro počasí pod mrakem, zářivkové osvětlení, žárovku, portrét pro nastavení správné barvy pleti atd.).

Nastavení bílé na digitálním fotoaparátu - důsledky


Obr. 7 Příklady správného a špatného nastavení bílé barvy (převzato z http://www.fotografovani.cz/art/fotech_df/vyvazeni-bile-barvy.html)

Jakým způsobem můžou využít fotoaparát při výuce žáci?


Naposledy změněno: pátek, 6. května 2022, 08.01