-        V písni jsou krátké fráze se vzestupnou melodii, předvrcholový tón je na dlouhou samohlásku a proto je tam výborná příležitost pro přípravu nového prostoru pro nejvyšší tón.

-        V notovém záznamu jsou zakresleny značky vypadající jako „o“, které nám označují tón, na kterém je nutné zvětšit prostor v dutině ústní – stále stejná mechanika pohybu. 

-        Pak také píseň obsahuje jeden nástup na vysokém tónu, pro nějž si prostor připravíme rovnou v nádechu (viz předešlé lekce).

-        Dále jsou v notovém záznamu zakresleny nádechy (červeně vidlička), které nám stanovují dechové fráze. Každý nádech znamená přípravu na zpěv: rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu  - teprve pal můžeme začít zpívat.

-        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě, držet klenutí patra v dutině ústní  a vyslovovat samohlásky do volného krku – snažíme se o vědomé činnosti, aby se nám dostaly co nejdříve „pod kůži“ a nemuseli jsme myslet na jednotlivosti a posunout se k vedení melodie a interpretační stránce.

Poznámka: Při zpěvu písně nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací zkouší napravit.