V této písni připravujeme prostor na 1. tónu v rámci nádechu.

-        Ve druhé frázi musíme dvakrát vědomě připravovat prostor, nejprve na 1. tónu – připravíme pomocí nádechu, a pak v průběhu fráze na předvrcholovém tónu cíleno na nejvyšší tón písně – výhodou je dlouhá samohláska, která nám pomůže při vyslovení udržet kořen jazyka v dolní pozici.

-        Čtvrtá fráze opakuje průběhem frázi druhou, pracujeme na stejném principu.

-        Věnujeme pozornost i výslovnosti souhlásek – každá musí být tvořena z jednoho místa na kořeni nosu, zvláště ta při nejnižším tónu – musíme jí pocitově nasadit vysoko na nos.

-        Věnujeme pozornost i výslovnosti samohlásek s kořenem jazyka v dolní pozici s minimem pohybu, artikulujeme pomocí pouze špičky jazyka, která se hýbe.

-         Nádechy jsou v notové textu označeny, nezapomínáme, že každý nádech spojujeme s nastavením kořene jazyka dolu a mírným vyklenutím horního patra, s tím pak dále pracujeme na konkrétních tónech – označených v notách.  

-        Snažíme se o vědomé činnosti, aby se nám dostaly co nejdříve „pod kůži“ a nemuseli jsme myslet na jednotlivosti a posunout se k vedení melodie a interpretační stránce.

Poznámka: Při zpěvu nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Učíme se vnímat správný tón a učíme se identifikovat chyby, které pak v dalším opakování zkoušíme opravit. Výsledný stav musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.