Opakování pěvecko-technických cvičení z předchozího semestru

 

a) Pěvecký nádech s vytvořením prostoru v dutině ústní

b) Posazení tónu do rezonance

Evaluace: Při posazení tónu do rezonance cítíme lehké brnění v oblast kořene nosu nebo horního rtu. V oblasti dutiny ústní zvedneme klenbu jako při zívání a v oblasti hrtanu je nutné předem (nejlépe v rámci nádech) nastavit volnost, což můžeme kontrolovat dotykem prstů (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí produkovaný tón. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a sluchem i vlastním pocitem se učí student identifikovat chyby, které pak ve vlastní realizací pěveckého tónu zkouší napravit. 

c) Vi-ri-vi-ri-vi-ri-vi-ri-vi-ri 

 


Evaluace: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti hrtanu, což můžeme kontrolovat dotykem prstů  (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). V tomto cvičení je třeba věnovat pozornost výslovnosti souhlásek, které díky přední výslovnosti a v kombinaci s přední samohláskou pomáhají tvořit tón v tzv. „masce“.   Ucho si také zvyká na vnímání správného tónu a sluchem i vlastním pocitem se učí student identifikovat chyby, které pak ve vlastní realizací pěveckého tónu zkouší napravit.

d) Ne-o-e-o-e-o-e-o-e  


Evaluace: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti hrtanu, což můžeme kontrolovat dotykem prstů  (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). V tomto cvičení se opřeme o výslovnost souhlásky N, kterou cíleně prosadíme do bodu rezonance (při výslovnosti můžeme cítit pohmatem lehké chvění po stranách nosu). K tomu je třeba přidat aktivní výslovnost obou samohlásek, které obě musíme vyslovit s uvolněným hrtanem jakoby do hloubky krku a s položeným kořenem jazyka bez pohybu při změně samohlásky (kontrola pohmatem na hrtanu, abychom cítili, zda se při změně samohlásky hrtan pohne). Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí stav. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací tónu zkouší napravit. Student si také zvyká na kombinaci nečinnosti a aktivity - nečinnost je v oblasti hrtanu a aktivita je v napětí na horním tvrdém patře, v artikulaci samohlásek a souhlásky do místa rezonance. 

e) No-o-o-o-o  


Evaluace: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti hrtanu, což můžeme kontrolovat dotykem prstů  (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). V tomto cvičení se opřeme o výslovnost souhlásky N, kterou cíleně prosadíme do bodu rezonance (při výslovnosti můžeme cítit pohmatem lehké chvění po stranách nosu). K tomu je třeba přidat aktivní výslovnost samohlásky „o“, kterou udržujeme držením kořene jazyka v dolní pozici se spuštěným hrtanem. V tomto cvičení jde o nácvik průběžné změny prostoru v dutině ústní – nahoru i dolu, čímž připravujeme prostor pro zpěv nejvyššího tónu. Pamatujeme si, že pro zpěv nejvyššího tónu musí být prostor dokončen na jeho předvrcholovém tónu. Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí stav. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací tónu zkouší napravit.  

f) Jo-o-o-o – stacato  



Evaluace: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti hrtanu, což zajistíme uvolněním v oblasti hrtanu v nádechu a vyslovením samohlásky „o“ do hloubky (můžeme kontrolovat dotykem prstů - jemně je položit na ohryzek a jeho okolí). V tomto cvičení, na rozdíl od předchozího, jde o rychlou změnu prostoru v dutině ústní, která nám pomůže zazpívat vysoký tón. Hned první výslovnost samohlásky musí uvolnit hrdlo, stáhnout hrtan a položit kořen jazyka dolu, Zároveň zvýšit napětí na tvrdém patře a pak se snažit udržet staccatový tón v bodu rezonance. Po nastavení prostoru se snažíme minimalizovat další pohyby a koncentrovat se na držení tónu v rezonanci. Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí stav. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací tónu zkouší napravit.  

g) Mi-i-i-ma-a-a-mi   


Evaluace:   V tomto cvičení se opřeme o výslovnost souhlásky M, kterou cíleně prosadíme do bodu rezonance (při výslovnosti můžeme cítit pohmatem lehké chvění po stranách nosu) a do stejného místa cílíme i další nevyslovené samohlásky „i“. snažíme se o nezvedání kořene jazyka, ale zvedání tvrdého patra, což je důležité pro zazpívání nejvyššího tónu. Klesající melodie by měla být vedena cílenou koncentrací tónu v bodu rezonance a nepovolováním napětí na horním patře. V opačném případě hrozí intonační problémy a neznělost tónu. K tomu je třeba myslet na hluboké vyslovení  samohlásky „a“, aby dobře znělo a pohodlně se zpívalo (kontrolovat sluchem i vlastním pocitem ze zpěvu).  Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí stav. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací tónu zkouší napravit. Student si také zvyká na kombinaci nečinnosti a aktivity - nečinnost je v oblasti hrtanu a aktivita je v napětí na horním tvrdém patře, v artikulaci samohlásek a souhlásky do místa rezonance.

h) Jo-o-o-o-o  na vázané „o“  


Evaluace: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti hrtanu, což můžeme kontrolovat dotykem prstů  (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). V tomto cvičení se opřeme o výslovnost souhlásky J, kterou cíleně prosadíme do bodu rezonance (při výslovnosti můžeme cítit pohmatem lehké chvění po stranách nosu). K tomu je třeba přidat aktivní výslovnost samohlásky „o“, kterou udržujeme držením kořene jazyka v dolní pozici se spuštěným hrtanem. V tomto cvičení jde o nácvik změny prostoru v dutině ústní ve cvičení s velkým rozsahem, čímž připravujeme prostor pro zpěv nejvyššího tónu. Pamatujeme si, že pro zpěv nejvyššího tónu musí být prostor dokončen na jeho předvrcholovém tónu, v tomto případě musí být prostor dokončený na 3. tónu. Studenti poslouchají jeden druhého a hodnotí stav. Ucho si zvyká na vnímání správného tónu a učí se identifikovat chyby, které pak vlastní realizací tónu zkouší napravit. 

Vzory cvičení s krátkým komentářem jsou v nahrávkách za tímto textem.