Za interpunkční znaménka se považuje: tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník a otazník. 

Všechny tyto znaménka se připojují k předcházejícímu slovu, zkratce, značce, znaku nebo číslu bez mezery. Za těmito znaménky následuje mezera. Pokud věta končí otazníkem nebo vykřičníkem, na jejím konci se již tečka nepíše. Na konci věty vždy píšeme jen jednu tečku, i pokud věta končí řadovou číslovkou.

Příklad 1: Nakladatelství vydalo knihu. Jak se tato kniha jmenuje? To nám poví její autor.

Příklad 2: Tento most byl pojmenován po Karlu IV.

Výjimkou jsou případy, kde se tato znaménka považují za součást uceleného zápisu (například tečka ve webových nebo e-mailových adresách, dvojtečka jako označení matematického dělení, poměru, měřítka, skóre a psaní časových údajů) 

Příklad 3: V případě dotazů nás kontaktujte na e-mail: naseskola@zcu.cz.

Příklad 4: Rokycany vyhrály v zápase s Olomoucí 5:3.








Zdroje: 

ČSN 01 6910. 2014. ČSN 01 6910 (016910) A Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2014. Dostupné také z: http://csnonline.agentura-cas.cz/.

Internetová jazyková příručka, 2008. Internetová jazyková příručka [online] (2008–2024). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 21. 1. 2024. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/.