Modely pro 3D tisk

Abychom byli schopni něco vytisknout, musíme mít nejdříve nějaká data. Ta můžeme získat hned několika způsoby.

Stažením/nákupem online

Nejjednodušším způsobem je 3d model k tisku stáhnou z internetu, kde najdeme mnoho webů specializujících se přímo na 3d tiskový obsah. K takovým webům patří např.:

Thingiverse, jedna z největších komunit designérů, která vytváří a sdílí 3D tisknutelné předměty: thingiverse.com

Cults, tržiště, které spojuje designéry a lidi, kteří chtějí vyrábět skutečné předměty pomocí technologií 3D tisku, CNC obrábění a laserového řezání: cults3d.com

Josef Průša, Prusament: prusaprinters.org

Modely na těchto webových stránkách jsou většinou dostupné zdarma a uzpůsobené pro tisk a najdeme zde samozřejmě modely pro různé tiskové technologie. Některé z nich mohou být vhodné pouze pro určité technologie, jako třeba zmiňovaná SLA, která je schopna tisku menších detailů a model nebude možné vytisknout za pomoci FDM ve stejné kvalitě.

3D scanováním

Dalším způsobem získání dat pro tisk je scanování. To se provádí většinou pomocí průmyslových 3D scannerů, které za pomocí referenčních bodů a záblesků laseru převádějí snímané plochy do modelů v počítači. 3D scanner je však v celku drahá a složitá technologie, používaná zejména pro průmyslová řešení. V domácích podmínkách můžeme pro scannování díky rozmachu chytrých zařízení, machine learningu, a umělé inteligence použít relativně obyčejný smartphone nebo tablet s fotoaparátem a potřebnou scannovací aplikaci.

  profesionální 3D scanner

Modelací

Posledním a v porovnání s předchozími nejnáročnějším způsobem pro získání dat k tisku, je modelace. Pro 3D modelování si můžeme vybrat mezi high-end placenými softwary, nebo můžeme jít cestou freeware programů, je to pouze na nás. Základním rozdělením těchto softwarů je však způsob, kterým v nich modely vytváříme. Prvním způsobem je polygonové modelování, kde skládáme požadované tvary a objekty z tzv. polygonů-mnohoúhelníků, malých plošek, které díky své různorodé velikosti dokáží vytvořit jemné detaily i velké plochy. Pomocí polygonů se dají modelovat například i “měkké” materiály jako látky, či simulovat kapaliny apod. Pod tento způsob modelování patří i digitální sochařství, neboli sculpting. Dalším způsobem je NURBS modelování, které je matematickým modelem pro vytváření křivek, a nadále komplexních zakřivených ploch, tvořící finální model. Tento způsob je opět používán více pro průmysl a výrobu, oproti polygonům, které jsou využity třeba u filmu nebo v počítačových hrách.

Pro samotný  tisk nakonec stejně potřebujeme data v polygonovém formátu, jako např.:

 .stl nebo .obj, které musíme nahrát do postprocesorového softwaru, který nám z modelu vytvoří souřadnice cest extrudéru tiskárny, známé jako G-CODE. Podle něj poté tiskárna tiskne. 

Tomuto procesu se říká slicing a softwarům se obecně přezdívá slicery podle vzhledu modelu připraveného na tisk, který vypadá jako poskládaný z jednotlivých vrstev - plátků - sliců.