Interkulturní deník

Zkuste si zcela volně psát 4 dny interkulturní deník (každý den). Zapište zážitky a dojmy z kontaktů s jinými kulturami (nemusí to být jenom lidé). Popište interkulturní situace, do nichž jste vstoupili, a jak jste je prožívali.

Zaznamenávám reálný dialog z whatsapu, a to dialog učitelů cizího jazyka, tedy těch, kdo by měli být interkulturními mluvčími a interkulturními mediátory: 

- Apropos: V Galerii ... jsou ruské vánoce. Mrazík scéna… děsí mě to.

- Fakt? To je strašný.

- I ježibaba v letu. Sáně opodál. A můžeš se vyfotit jako Marfuša. Nebo Nastěnka, teď nevím.

- A to je ve foyer?

- Jo, jo, v prostoru veřejném. Příští rok budou pandy.

- Na tak dýně jsou taky všude...

- :-) Já jsem proti. Tak dobrou.

- Teď mě to bude strašit ve spaní.

- Ne, až to uvidíš, tak tě to bude strašit

Teorie:

Vedení „interkulturního deníku“ bychom začlenili mezi postupy zkušenostního vyučování (pojetí, které činí východiskem vlastní individuální a kolektivní zkušenost žáků, zkušenosti tělesné, smyslové i sociální, orientuje se na prožitky, čerpá z citové sféry a učiteli svěřuje úkol organizovat prostor pro vlastní zkušenost žáků [Skalková 2007] ) v rámci zážitkové pedagogiky. 

Zážitková pedagogika do učebního procesu (i když její těžiště stále spočívá spíše ve volnočasovém vzdělávání) zařazuje cíleně plánované a uváděné situace a jako didaktický prostředek používá různé podoby hry. Výrazně pracuje s emocemi, výzvami a iniciačními činnostmi, s překonáváním překážek a obav, a to obvykle pro účastníka v novém sociálním prostředí. [Hanuš, Chytilová 2009] Cílem je intervence do struktury osobnosti, zlepšení sebepoznání, aktivizace jedince. Celý proces je po celou dobu evaluován, neboť zážitková pedagogika dospěla k závěru, že samotný zážitek k dosažení specifických cílů nestačí. [Hanuš, Chytilová 2009] Efektivní je v tomto smyslu Kolbův čtyřstupňový model: konkrétní zkušenost – ohlédnutí – zobecnění – aktivní zkoušení [Kolb 1984]. 

Navržená metoda „interkulturního deníku“ shodně vychází z principu přímého zážitku, který ovšem není, na rozdíl od zážitkově-pedagogických přístupů, připraven lektorem či pedagogem, vyvolán nebo inscenován, ale odehrává se v přirozeném světě. Nicméně tím, že žák/student zážitek zapíše, je tento vyzdvižen do vědomí, vyňat z prožívání jako příznakový, je procesem záznamu ucelen a ohraničen. Jinak by daná zkušenost prošla i bez povšimnutí.

Ve druhé fázi práci s formátem deníku pak lze některé zaznamenané situace didaktizovat pro práci v hodině, například pro diskusi či dramatizaci – konkrétní příklady uvedeme dále -, tedy je již ve větší míře inscenovat.

HANUŠ, Radek a CHYTILOVÁ, Lenka: Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2816-2.

KOLB, David: Experiential Learning. Experience as The Source of Learning and Development.  Prentice Hall, 1984.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1821-7.