Řešení složitějších spolehlivostních schémat
V předchozí kapitole jsme se věnovali problematice jednodušších spolehlivostních schémat, kdy bylo možno výslednou spolehlivost vypočítat postupným převodem na sériové, respektive paralelní systémy. V případě složitějších spolehlivostních schémat však nemusí být jednoznačně určená vnitřní struktura a tento postup není možno použít. V těchto případech se pro výpočet volí jiné, vhodnější metody.
1. Metody řešení
1.1. Metoda rozkladu
Metoda rozkladu využívá věty pro úplnou pravděpodobnost. Nechť je dán úplný systém vzájemně neslučitelných jevů a libovolný jev A, který může nastat pouze současně s některým z jevů. Pro pravděpodobnost jevu platí:
Založena
je na rozložení systému na několik jednoduchých podsystémů, které mají
jednodušší strukturu. Prvním případem je situace, kdy klíčový prvek funguje,
druhým pak případ kdy klíčový prvek nefunguje.
|
Klíčový prvek funguje Ra
|
Klíčový prvek nefunguje Rb
|
