Řešení složitějších spolehlivostních schémat
V předchozí kapitole jsme se věnovali problematice jednodušších spolehlivostních schémat, kdy bylo možno výslednou spolehlivost vypočítat postupným převodem na sériové, respektive paralelní systémy. V případě složitějších spolehlivostních schémat však nemusí být jednoznačně určená vnitřní struktura a tento postup není možno použít. V těchto případech se pro výpočet volí jiné, vhodnější metody.
1. Metody řešení
1.5. Metoda seznamu
Jedná se o univerzální metodu pro
určování spolehlivosti neobnovovatelných systémů. Metoda spočívá v popsání
všech stavů zkoumaného systému pomocí základních stavů jeho prvků (v našem
případě uvažujeme pouze dva stavy - provozuschopný stav a porucha). Princip
metody si může ukázat na následujícím případu.
Zapojení
je složeno ze tří prvků. Uvažujeme, že každý z těchto prvků se může s určitou pravděpodobností
nacházet v jednom ze dvou základních stavů
(provozuschopném s pravděpodobností R nebo v poruše s pravděpodobností
Q). Určíme tedy jednotlivé stavy celého systému pomocí všech možných kombinací
stavů jednotlivých prvků v četně jejich pravděpodobností P1, P2,
..., Pn. Pro systém s n
nezávislými prvky existuje při dvou základních stavech 2n možných
stavů systému.
Pravděpodobnost bezporuchového provozu získáme sečtením pravděpodobnosti stavů pro případy, kdy analyzovaný systém funguje, pravděpodobnost poruchy pak sečtením pravděpodobností stavů kdy systém nefunguje.