2. Měření izolačního odporu

Izolační odpor Ri je činný odpor izolace mezi dvěma vodiči nebo vodičem a zemí. Měření izolačního odporu je v podstatě nedokonalé napodobení zkoušku izolační pevnosti elektrického zařízení, tak aby bezpečně sneslo provozní napětí.

 

Požadavky na zařízení k měření izolačních odporů zařízení a instalace ve stavu bez napětí stanovuje norma ČSN EN 61557-2 ed. 2. Tato norma mimo jiné stanoví:

     - výstupní napětí musí být stejnosměrném, naprázdno nesmí překročit 1,25 násobek jmenovitého výstupního napětí

     - jmenovitý měřící proud musí být minimálně 1 mA

     - vrcholová hodnota měřícího proudu nesmí být vyšší než 15 mA.

 Měřící napětí

Měřené zařízení

Vhodné napětí měřicího přístroje

Silnoproudá zařízení mn a nn

500 V

Silnoproudá zařízení vn

1000 až 2500 V

Silnoproudá zařízení vvn

5000 V

Sdělovací zařízení

100 V


Vyhovující izolační odpor - alespoň 1kΩ / 1V zkušebního napětí.

Postup měření izolačního odporu:

       1) odpojit zařízení od sítě a ověřit zkoušečkou!!!

       2) měřit za stejných podmínek jako jsou normální provozní podmínky

       3) záporný pól přístroje se připojuje na části, které jsou za provozu pod napětím

       4) naměřenou hodnotu přečíst po ustálení výchylky

       5) při naměření příliš malé hodnoty Ri rozdělit zařízení na menší úseky a měřit postupně

 


Měření bude nejpřesnější, bude-li se napětí Uf blížit rozsahu voltmetru a bude-li izolační odpor blízký vnitřnímu odporu voltmetru.

Trvalá kontrola izolačního stavu v soustavách s izolovaným uzlem

 


K tomuto účelu se používají: a) 3 doutnavky (žárovky), b) 3 stejné voltmetry s velkým vnitřním odporem zapojené do společně vytvořeného umělého uzlu. Při vzniku zemního spojení na některé fázi zjistíme nestejné hodnoty napětí naměřené na voltmetrech nebo nestejný svit žárovek nebo doutnavek.

Měření izolačního odporu podlahy

Měření izolačního odporu podlahy umožňuje objektivně rozhodnout, zda jde v daném případě o prostředí s vodivým okolím nebo ne.