4. Rukopisy doby gotické

Od přelomu 12. a 13. století se šířily vedle náboženských i knihy světského obsahu: epos, rytířský román, vagantské písně aj. Kromě iluminátorů a skriptorů v klášterních dílnách začínají působit i světští malíři.

Objevuje se úsilí o zobrazení mělkého prostoru, který bývá naznačen předmětnými vložkami (architektura, skalní útvary, nábytek) a hloubkovým seskupením figur. Typickou gotickou ilustrační formou se stává obraz vložený do iniciály, z níž vycházejí ornamentální rozviliny.


rukopisy Elišky Rejčky,  1. čtvrtina 14. stol.: soubor, v němž pronikl systém iniciál, bordur a drolerií do českého prostředí, např. Antifonář Elišky Rejčky

Kniha hodinek Jeanne d'Évreux (kniha soukromých modliteb vycházející z denní pobožnosti církve), 1. třetina 14. stol.; technikou en grisaille ji iluminoval Jean Pucelle

Dante Alighieri, Divina commedia, 1330-40

kronika tzv. Dalimila (fragment latinského překladu), 1330–40

Liber depictus (doslova Kniha malovaná, krumlovský obrazový kodex obsahující bibli, moralistní podobenství a legendy), pol. 14. stol.: kodex tvořený výlučně lavírovanými perokresbami

rukopisy Jana ze Středy, kancléře Karla IV.: např. Liber viaticus (cestovní breviář - kniha s výňatky z náboženských textů k soukromé modlitbě kléru), kol. 1360

rukopisy Václava IV.: např. Bible, konec 14. stol.; Vídeňský astronomický sborník ; Wolfram von Eschenbach, Willehalm (román)

Přebohaté hodinky vévody z Berry, 1410: realistické tendence v iluminacích bratří z Limburka

---

Tuzemským unikátem pozdně gotického a renesančního období jsou rozměrné iluminované zpěvníky (kancionály, graduály) určené pro literátská bratrstva, plnící funkci kostelního pěveckého sboru:

Žlutický kancionál, 1558–65, 63 x 40 cm (desky)