8. Formy hodnocení

8.1. Klasifikace = známkování

Kdy má známka jako údaj rozumný pedagogický smysl?

  • Známka má pro žáka praktický smysl tehdy, když si ji dokáže sám vysvětlit („udělal jsem tyto chyby a jak a proč je to správně“, tedy známku interpretovat), pak dokáže sám sebe usměrnit k učení, chyby pro příště odstranit.
  • Tedy žák umí známku operacionalizovat (i s dopomocí učitele).

Co je pro žáka známka?

  • Známka je formální symbol, kterým učitel žákovi shrne svůj názor na jeho (posuzovaný) výkon.
  • To je základ a část jeho (o)hodnocení.
  • Bez interpretace a operacionalizace je význam známky poměrně malý.

Co žákovi známkou přímo sdělujeme?

  • Oznamujeme mu jeden z klasifikačních stupňů, a to na základě zařazení jeho výkonu.

Slovní hodnocení je diametrálně odlišné od známkování?

  • Slovním výrokem primárně označíme absolutní žákův výkon („udělal jsi tyto chyby, jednal jsi takto“), je to pouhé pojmenování (analogicky označení chyby před udělením známky).
  • Až slovním hodnocením („logická úvaha byla v pořádku, postup řešení nebyl bez chyby a výpočet také nebyl správný, tvůj výkon dnes patřil k těm horším“) porovnáme žákův výkon s nějakými standardy, ale to je již také klasifikace, byť ve verbálním tvaru.
  • Oproti známkám se jen podstatně hůř dále zpracovává, ale základní diagnostické principy jsou stejné.