2. Československý design 50. let

Po r. 1948 byla průmyslová výroba podstatně reorganizována a průmyslové výtvarnictví, pro něž zpočátku viděli někteří výtvarníci se změnou systému větší šanci na uplatnění, stálo spíše stranou zájmu nové vládnoucí   garnitury.

Relativně nejlepší situace nastala v těžkém průmyslu jakožto preferovaném oboru, kam se soustředila již v prvních poválečných letech největší aktivita průmyslových výtvarníků.

Zde se také projevilo odlišné pojetí v práci Zdeňka Kováře a jeho žáků, a pražských průmyslových výtvarníků, zejména Petra Tučného nebo Svatopluka Krále.

 

Jako   průmysloví výtvarníci   se uplatnili   také někteří absolventi škol architektury prof. Adolfa Benše, Jana Sokola a Pavla Smetany na VŠUP v Praze. V praxi působili např. i jako zaměstnanci výtvarného oddělení podniku Kovotechna, jednoho   z prvních specializovaných   výtvarných pracovišť, pověřeného vývojem domácích spotřebičů.

 

Celkový obrat ve sledovaných oborech nastal ve druhé polovině 50. let v souvislosti s uvolňováním mezinárodní i domácí politické situace a společenské atmosféry. Do popředí zájmu vedoucích míst se dostal požadavek konkurenceschopnosti našich výrobků na zahraničních trzích,   rostly nároky na životní standard.   Velkým úspěchem pro   naše průmyslové výtvarnictví v užitém umění, ale i ve strojírenství, byla světová výstava EXPO 58 v Bruselu. V poněkud zlidovělé podobě ovlivnil tzv. bruselský styl kulturu bydlení širokých vrstev u nás.