1. Rozvoj kultury průmyslové výroby v prvních poválečných letech

Zvýšené snahy o pozvednutí kultury průmyslové výroby a obývaného prostředí vůbec se v Československu od prvních poválečných let staly součástí politiky státu.

Požadavek takto zaměřené instituce byl v oblasti uměleckého řemesla a užitého umění splněn již v r. 1946, kdy bylo dekretem prezidenta republiky z r.1945 založeno Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV).

V r. 1946 byla reorganizována pražská Uměleckoprůmyslová škola (UMPRUM) za současného povýšení na školu vysokou (VŠUP) a koncipována na rozdíl od Akademie výtvarných umění jako specializovaný ústav zaměřený na výchovu výtvarníků pro účely průmyslové výchovy, při zachování stávajícího oborového zaměření školy.

Počáteční rozmach strojírenského designu přinesl v r. 1947 založení specializovaného oboru nazvaného tvarování strojů a nástrojů při Státní, následně Střední uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně. Iniciátorem a vedoucím výuky v tomto oboru byl absolvent Makovského ateliéru ze Školy umění Zdeněk Kovář.

Po skončení války je patrná obecná snaha navázat na kulturní a průmyslové tradice první republiky. Politický vývoj však dovolil pokračovat v tomto kursu pouze   několik krátkých let.

 

V prvních poválečných letech se již profilují první tvůrci výrazně činní v průmyslovém výtvarnictví.

Vilém Kreibich na počátku 20. stol absolvoval malířský ateliér na UMPRUM, jako volný výtvarník se zaměřil na železniční motivy i prostředí továren. Trvale spolupracoval se Škodovými závody v Plzni, od poloviny 30. let už i jako autor návrhů barevného řešení parních lokomotiv. Po r. 1945 se velmi intenzivně zabýval komplexním designérským řešením připravované nové generace parních lokomotiv v těsné spolupráci s projektanty. Celý projekt byl však po r. 1948 zrušen a žádný z Kreibichových návrhů se nedočkal realizace.

František Kardaus, původně malíř a grafik, začal ve 40. letech spolupracovat s pražským vývojem Tatry na Smíchově - nejprve jako reklamní grafik, následně designér dopravních prostředků.

JIž v r. 1946 zpracoval (v hliněném modelu čela 1:1) tvarové řešení prvního poválečného trolejbusu Tatra 400, je také někdy považován za spoluautora posledního člena aerodynamické řady osobních vozů Tatra - typu T 600 Tatraplan. V 50. letech se podílel na vývoji reprezentačního osobního vozu T 603, a tramvají typů T 2 a T 3.

První poválečná československá parní lokomotiva řady ČSD 498.0. zvaná „albatros“ (1946) je zároveň označována za první lokomotivu, realizovanou na základě designérského návrhu. Jeho autorem byl Vilém Kreibich, výtvarník s velmi komplexním přístupem k navrhování, jehož pozoruhodná práce na vývoji tzv. parních lokomotiv čtvrté generace z počátku padesátých let (dole) se už nedočkala realizace.

Ilustrátorská i designérská tvorba Františka Kardause je charakteristickým příkladem vlivu streamliningu, zároveň i ukázkou ryzího autorského rukopisu brilantního citu pro tvar a detail. Po návrzích a realizacích trolejbusu Tatra T400 a tramvaje T 1 (jejíž konečná podoba byla tvarově podstatně zjednodušená), následovaly mj. tramvaje řad T2 a T3, z nichž druhá, navržená koncem padesátých let, představuje jeden z nejvýznamnějších počinů v čs. designu, progresivní i ve světovém měřítku (nadčasové tvary, laminátová čela).