3. Stanislav Lachman a výtvarné oddělení Kovotechny

Po znárodnění všech průmyslových podniků bylo dalším logickým krokem v tvorbě monopolního "trhu" bez konkurence slučování všech výrobců jednotlivých odvětví do velkých monopolních celků. Při nich však byla také zakládána vývojová pracoviště a zde pak i pracoviště výtvarná. To umožňovalo komplexní vývoj designu výrobků v těsné spolupráci s konstruktéry a v lepším případě ovlivňování kultury průmyslové výroby, popř. i tvorbu firemního stylu. Prvním takovým designérským (v dnešní terminologii) pracovištěm bylo oddělení pro řešení tvarů vývojového podniku Kovotechna se sídlem v Praze, pověřeného mj. vývojem československých elektrospotřebičů pro domácnost.

V Kovotechně vznikaly první návrhy českých poválečných elektrospotřebičů   pro Elektro-Pragu   Hlinsko, Novoborské strojírny a některá menší výrobní družstva.

Oddělení vzniklo r. 1951, a krátce zde působil Petr Tučný. Od r. 1952 jej vedl absolvent pražské VŠUP Stanislav Lachman (nar. 1921) několik průmyslových výtvarníků, fotograf, grafik atd. na kompletním vývoji výrobků pro několik československých podniků – od prvotních tvarových studií přes pokročilejší kresebné a modelové návrhy až po výkresovou dokumentaci, prototypy a grafické řešení obalu, návodu i propagačních materiálů. Kromě Stanislava Lachmana se zde výrazně uplatnil výtvarník starší generace Rudolf Vacek, (1911-19), jehož některé návrhy se vyznačovaly až nadčasovou elegancí organických tvarů, a velmi talentovaný Miloš Hájek(1926-1978).

V Kovotechně byly vyvíjeny také elektrické a plynové sporáky a další spotřebiče pro podnik Moravia v Mariánském údolí a nové kuchyňské sestavy ze smaltovaných ocelových plechů s vestavěnými elektrospotřebiči pro Frýdlant nad Ostravicí.

Středisko návrhářů bylo v Kovotechně koncem padesátých let delimitací zrušeno a jednotliví průmysloví výtvarníci působili přímo ve vývoji výrobních závodů.

Dva póly designérské tvorby Stanislava Lachmana z druhé poloviny padesátých let: nerealizovaná studie šlehače a doslova všudypřítomný, přinejmenším tři desetiletí vyráběný vysoušeč vlasů Em 521 (navržen pro Elektro-Pragu Hlinsko, vyráběný v Novoborských strojírnách a později v družstvu Zlatník Ostrava).  

Vysavač Elektro-Praga typ 402 Jupiter, navržený v Kovotechně v těsné spolupráci výtvarníku v čele se S. Lachmanem a technického vývoje. Lze posloužit jako příkladná ukázka designérského přístupu k vývoji resp. integrace několika užitkových funkcí do uceleného estetického tvaru. Přední část, původně vyráběná z PVC, obsahovala prachový vak (tehdy ještě textilní), a po odepnutí spon na bocích těla vysavače ji bylo možné uchopit za integrovanou rukojeť vpředu, odnést až k popelnici a teprve tam odpad vysypat. Šikmá poloha nasávacího otvoru usnadňovala vysávání v různých výškách (podlahy/police), pro vysávání ve „vyšších polohách“ bylo možno vysavač bezpečně postavit „na zadní“ díky účelně (a zároveň až „automobilově“ atraktivně) tvarovaným „ploutvičkám“ bakelitové zadní části vysavače, ukrývající pohonnou jednotku. Vzadu byl umístěn také kolébkový vypínač, navržený pro snadné dotykem ruky i sešlápnutí nohou).   

Mixér Pragomix Special (1956) s designérským řešením Miloše Hájka, zde na titulní straně dobového receptáře na přípravu mixovaných pokrmů. Stejně jako v případě vysavače Jupiter, i zde se elegantní, charakteristický tvar pojil s příkladnou funkcí. Horní část těla mixéru, připomínající květ, sloužila ke snadnému nasazení a bezpečnému uchycení mixovací nádoby. zajímavé je srovnání s odlišným řešením analogické partie u mixéru Braun Multimix (provedení z doby před počátkem fungování firemního designérského pracoviště).  

Vysavač Elektro-Praga typ 400 Pluto (1959-1962), design Miloš Hájek.