4. Zdeněk Kovář a počátky rozvoje průmyslového designu ve strojírenství

Práce Zdeňka Kováře, s jejímiž počátky jsme se seznámili na konci 1. kapitoly, skutečně nabyla po r. 1945 intenzity ve strojírenském průmyslovém návrhu dosud nebývalé. Jako výtvarník závodů MAS se do r. 1947 mj. podílel na vývoji automatické kopírovací frézky FK 08 a vodorovného frézovacího stroje FH 2b (1945/1946)

Právě tyto dva návrhy - opět provedené v sádrových modelech vyznačují zřetelný a definitivní posun v tvarovém pojetí oproti pojetí Makovského. Na to zřetelně navazuje první návrh, charakterizovaný poměrně velkorysým hmotovým rozvržením (které však nemůžeme oddělovat od technické stránky věci) a vcelku střídmým tvarovým pojetím s mírně zaoblenými hranami.

Naopak druhý návrh ukazuje oproti předchozímu zřetelnou tvarovou změnu, navíc rozvíjí tvárný princip použitý u prvního návrhu - modelu svislého frézovacího stroje, jehož spodní a zadní část zřetelně cituje. Zde ovšem vynikne harmonické spojení těchto převzatých částí a zejména ramena stroje ve velmi ladný, jemně modelovaný celek prakticky bez jediné ostré hrany (s výjimkou partií určených pro připojení dalších součástí). Právě tento model ukazuje, jak pokročil Kovář v individualizaci svého tvarového názoru vůči Makovského pojetí.

Přičteme-li navíc k tomu soudobé, resp. jen o něco pozdější návrhy pracovního nářadí a nástrojů, jejichž navrhování se Kovář soustavně zabýval od poloviny čtyřicátých let, můžeme konstatovat jednotící výtvarný princip, aplikovaný poprvé v takto vyzrálé podobě, princip, díky němuž Kovářova tvorba vzbudila záhy pozornost i v zahraničí.

V r. 1947 inicioval Kovář založení nového oboru tvarování strojů a nástrojů na Státní uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně, pro nějž navrhl osnovy a sám se také ujal výuky. Základní zaměření - tedy návrh strojů pro průmyslovou výrobu, pracovních nástrojů a nářadí - vycházelo z dosavadní Kovářovy autorské činnosti a praktických zkušeností z Baťových strojíren. Jednou z podmínek pro přijetí bylo vyučení uchazečů ve strojírenském oboru. Zejména závěrečné práce byly zadávány po dohodě s výrobci. Stejně charakteristická byla technika provádění návrhů. Vznikaly ve skutečné velikosti v sádrových modelech s důrazem na výtvarně a řemeslně dokonalé provedení.

První absolvent oboru – Gustav Hlávka (1926 - 1998) – dokončil studium již v r. 1951, v Kovářově oddělení však setrval jako asistent. Jeho neobyčejná technická a modelářská zručnost podpořila “sochařský” charakter prací tohoto oddělení. Vlastní autorská tvorba ukazuje navíc velmi jemné pojetí, ztrácející pro Kováře typickou dávku robustnosti, které je nejzazší mezí organického tvarování v práci výtvarníků zlínského okruhu. Že tento tvůrčí projev umožňovala plně rozvinout právě Hlávkova neobyčejná modelářská – či lépe řečeno sochařská dovednost, názorně ukazuje model jízdního kola, rovněž zhotovený téměř výhradně ze sádry.

V této době vzniká již v zahraničí širší designérská scéna s podstatnějším vkladem evropských výtvarníků a dalších odborníků, provázená sílící propagační aktivitou. Jeden z průkopníků moderního průmyslového designu Max Bill uspořádal v r. 1949 na vzorkovém veletrhu v Basileji z pověření švýcarského Werkbundu výstavu Die gute Form, kde představil řadu příkladně navržených sériově vyráběných předmětů

Ve druhé polovině čtyřicátých let a na počátku let padesátých dominuje v Kovářově designérské tvorbě specializace na návrhy nářadí a nástrojů.

Kovář zde bezprostředně navazuje na Makovského práci – dále spolupracuje se specialisty v oboru pracovního lékařství z Baťovy nemocnice, své návrhy vytváří z aktuálních potřeb výroby ve zlínských závodech, a konečně také vychází ze stejného metodického základu – tedy z použití otisku sevřené plochy dlaně do tvárného materiálu (hlíny). Sám zhotovuje i funkční prototypy těchto nástrojů, následně zkoušené v provozu. Většina z nich se však nedostala do sériové výroby. Práce Zdeňka Kováře byly ovšem prezentovány na zmíněné výstavě Hand und Griff ve Vídni v roce 1951.