2. Brusel - internacionální styl?

Bruselský styl v širším slova smyslu je výtvarný styl, který se uplatňoval v architektuře a užitém umění v Československu na od konce 50. let s dozníváním v 70. letech 20. století. Název je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, který motivoval československou společnost k hledání nového vizuálního stylu v architektuře a užitém umění.

Fenomenální úspěch českého pavilonu a jeho expozice, umožnil návrat k autentické tvorbě po dekádě přísného socialistického realismu. Styl však nebyl českým vynálezem, ale navazoval na tendence 40. let  -  použití nových materiálů (hliníku, barevných skel, vlnitých plechů, umakartu, laminátu), barev (estetika se často posouvala do pozice kýče – barevnost, křivkové a prolamované tvary). V architektuře jsou typická hliníková či kovová okna, návrat k racionálním formám a strukturám, moderním konstrukcím (skleněné zavěšené fasády, skořepinové kosntrukce), lámané formy (střechy, stříšky), podpěry do V, zapojení uměleckých děl do prostoru, výrazné vzory na dlažbách atp.  Příkladnými stavbami jeou např. nádraží v Havířově, ústav makromolekulární chemie v Praze na Petřinách, hotel Internacional v Brně aj.

Vedle této linie stále běží stále proud umírněného klasicismu „alá Perret“, který byl již odproštěn od ideologického kontextu.

Racionalizace, která vstoupila (resp. se znovunavrátila) do architektury se promítla i v bytové výstavbě – použitím prefabrikátů a výstavbou panelových sídlišť. Tento posun racionalizace ve výstavbě byl spjat s usnesením XI. Sjezdu KSČ v r. 1958, který se zavázal postavit 1, 2 milionu bytů do roku 1970, což s výstavbou domů klasickým zděným způsobem nebylo možné. Racionalizace výstavby byl taková, že od 70. let uměla s nepanelovou výstavbou pracovat jen desetina stavebních podniků. Velký rozmach panelové výstavby nahrazoval v některých městech dosavadní urbanistickou strukturu (tzv. buldozerový urbanismus), kdy byly bez náhrady likvidovány celé bloky, čtvrti a historická centra měst kvůli hygienicky nevyhovujícím podmínkám bydlení.