Politika a moc

Touha po moci nemůže být instinktivní, protože první lidské společnosti nebyly a ani dnešní nejjednodušší společnosti nejsou rozvrstvené. Schopnost kontrolovat a regulovat chování a jednání ostatních. Dle politické teorie je to vztah mezi lidmi, při němž se na základě různých mechanismů projevuje nadřazenost autoritativní vůle s cílem zachovávat a řídit spol. normy na základě odpovědnosti; v tomto smyslu odlišná od zvůle, jež žádné normy nereprezentuje a je nezodpovědná. Schopnost vnutit svou vůli, prosadit cíle, přimět k dodržování pravidel i proti něčí vůli (popř. s použitím represivních donucovacích prostředků).

moc, politologie vztah mezi lidmi, při němž se na základě různých mechanismů projevuje nadřazenost autoritativní vůle s cílem zachovávat a řídit spol. normy na základě odpovědnosti; v tomto smyslu odlišná od zvůle, jež žádné normy nereprezentuje a je nezodpovědná. Schopnost vnutit svou vůli, prosadit cíle, přimět k dodržování pravidel i proti něčí vůli (popř. s použitím represivních donucovacích prostředků); na rozdíl od AUTORITY nevyžaduje vykonávání moci všeobecný konsensus, i když je žádoucí. Moc je významný pojem současné politologie a politické sociologie. Spolu se svými průvodními znaky (prestiž, vliv, autorita, vůdcovství) sociální jev přítomný ve všech stupních i oblastech sociální a politické organizace společnosti, umožňující rozhodujícím způsobem ovlivňovat činnost a chování lidí. Moc může být založena na souhlasu (viz též KONSENSUS) nebo na donucení (ekonomickém, politickém, fyzickém). Moc může být získána silou, vlivem charismatické osobnosti, udělena zákonnou cestou (volby), může být sdílena a omezována (viz též DĚLBA MOCI). Významný je problém vztahu moci a AUTORITY; lze rozlišit moc s autoritou, moc s obecnou vírou v její autoritu a tzv. holou moc (vykonávána přímým nátlakem bez podpory veřejnosti). Viz též LEGITIMITA, PANSTVÍ.

Max WEBER:  Moc jako „možnost, že jeden z aktérů v rámci sociálních vztahů bude v takové pozici, že prosadí bez odporu ostatních svou vůli“