Politika a moc

stát, politické uspořádání společnosti, které má monopol na legální (viz též LEGALITA) i legitimní (viz též LEGITIMITA) užití fyzické moci, ustanovování zákonů a prosazování práva. Z globálního pohledu jsou státy územní makrojednotky s determinujícím vlivem na územní rozsah socioekonomických procesů. Specifickými znaky státu jsou: a) organizace podle území; státní moc je nezávislá, omezená pouze rozsahem tohoto území; b) uplatnění státní MOCI (zvláštní veřejná moc, spočívající ve státním aparátu, který disponuje možností donucení); c) SVRCHOVANOST. Stát lze chápat v souhře několika protikladných skutečností: a) jako vládu, exekutivní moc; b) jako souhrn a jednotu všech organizací, institucí a úřadů ve společnosti (legislativní, exekutivní a právní moc jsou chápány jako jediné); c) jako celou společnost v protikladu k rodině, skupinám, stranám či organizacím; d) jako útvar, v němž lid, vládnoucí moc a území spadají pod jednu podstatu. Názory na rozsah státních pravomocí a na charakter funkcí státu se liší v různých teoriích LIBERALISMU a KONZERVATIVISMU (popř. i TOTALITARISMU). Za základní formy státu jsou obvykle považovány různé formy MONARCHIE a REPUBLIKY. Podle způsobu vlády lze rozlišit REŽIMY POLITICKÉ jednotlivých států (AUTOKRACIE, DEMOKRACIE, totalitarismus), na základě vztahů mezi centrální vládou a rozsahem regionálních kompetencí lze rozlišit STÁT UNITÁRNÍ a FEDERACI. Viz též PRÁVNÍ STÁT, STÁT POLICEJNÍ. – Názory na vznik i účel státu se vyvíjely. V antice byla myšlenka státu většinou spjata s etickým ospravedlněním, podle Aristotela je výsledkem lidské přirozenosti sdružovat se, pro středověk bylo typické pojetí státu jako vlády státní moci ve jménu Boha, v osvícenství byl stát chápán jako uspořádání vytvořené člověkem a pro člověka. Významná pro konstituování novodobého pojetí státu byla teorie SMLOUVY SPOLEČENSKÉ a vypracování idejí PRÁV LIDSKÝCH. Principiálně odlišil stát a společenství (SPOLEČNOST OBČANSKOU) G. W. F. Hegel, který společenství chápal jako sumu individuí či skupin se zvláštními zájmy, zatímco stát považoval za nástroj k zajištění chybějící jednoty mocí.

-          velké komplexní, autonomní, sociálně stratifikované politické jednotky

-          centrální vláda

-          autorita dědičná nebo zákonná

-          komplexní byrokracie

-          osobní vlastnictví rozvinuto