Argumentační fauly
Požadavky na absolvování
Třetí téma plynule navazuje na předchozí, tedy na vedení debaty a argumentaci. Je zde rozebrána právě ta část, kterou pozitivisticky smýšlející autoři knihy Beg to Differ kritizovali, tedy rétorická stránka projevu, která může být sice používána i v kladném slova smyslu, častěji je však zneužívána (jak lze sledovat především ve společensko-politickém diskurzu). Problém je demonstrován na tzv. argumentačních faulech, které vždy vysvětlujeme nejdříve obecně a poté k nim doplňujeme příklady. Právě argumentační fauly v univerzitním prostředí (ve výuce, na konferencích) mohou vést, jak upozorňovali Meidan s Agassim, k pocitu neúspěchu. Naučit se je včas rozeznávat a odlišovat od skutečných kritických podnětů by mělo napomoci tomuto negativnímu jevu zamezit.
7. Záměna předmětu
7.2. Dovolávání se autority
*na podporu tvrzení se uvede, že
s ním souhlasí nějaký
pramen, který
je považován za autoritativní (významný odborník, ...)
*lze předpokládat, že
kvalitní publikace obsahuje převážně pravdivá tvrzení x samotný fakt,
že je tvrzení podepřeno autoritou neznamená, že je nutně
vybrané tvrzení pravdivé
*nezpochybnitelné v případě, že se jedná o právní normu
atp.
*odvolání na
autoritu může
být "účelnou zkratkou" (nedostatek času,
přílišná obtížnost důkazu tvrzení pro publikum)
klam:
*citování někoho jako špičkového
odborníka, i když jím není (není autoritou v oboru, je např. méně významným
vědcem)
*citování autority z jiné oblasti (biolog
v dějinách umění)
*zamlčení spornosti problému ve vědeckém
oboru
*vytrhnutí z kontextu (například autorita
použila tvrzení jen jako hypotézu)
Příklady
*„Toto tvrzení z oblasti sociologie
podporoval Albert Einstein.“
(významný fyzik není autoritou v
sociologii)
*„Píšou to na Wikipedii, tak to musí být
pravda.“