3. Logika, dialektika, rétorika

Samotným myšlenkovým figurám předchází teoretická část, ve které Schopenhauer projasňuje vztah mezi logikou, dialektikou a rétorikou.

Upozorňuje, že tradičně byla slova logika a rétorika používána téměř synonymně. To má své hlubší důvody, které pro potřeby kurzu nebudeme blíže rozebírat. Schopenhauer vystihuje rozdíl mezi logikou a dialektikou následovně.

Předmět logiky je možné určit a priori, bez empirických jevů, neboť sleduje zákony myšlení. „…postup rozumu (logos), který se jim podřizuje, ponechán sám sobě a nerušen, tudíž při osamělém myšlení nějaké rozumné bytosti, jež se nedá ničím zmýlit.“

Oproti tomu dialektika nutně zahrnuje minimálně myšlení dvou rozumných bytostí, které spolu přemýšlejí, „z čehož povstává diskuse, tj. duchovní zápas […]. Jejich odchylky vznikají z rozmanitosti, jež je podstatou individuálnosti, je to tedy element empirický.“ (Schopenhauer, Umění dostat v každé debatě za pravdu, s . 10)