Úvod do uplatnění etických principů v ošetřovatelské praxi

Základní podstatou informovaného souhlasu je shrnout CO, KDY, JAK a KOMU bude řečeno o jeho nemoci. I když pacientovi byly informace "filtrovány" - považovalo se správné, aby lékař pomlčel o skutečnostech, které by pacienta mohly zneklidnit či oslabit (Haškovcová, 2015).

V současné době je informovaný souhlas získáván v ústní, písemné či konkludentní podobě (souhlasným gestem).  Povinnost poskytovatele zdravotních služeb získat svobodný a informovaný souhlas pacienta ukládá § 34 zákona č. 372/2011 Sb. v aktuálním znění, zákon o zdravotních službách. Písemná verze tohoto "nástroje" musí vždy obsahovat nacionále pacienta a přesný popis intervence, které se týká. Z toho vyplývá, že by informovaný souhlas měl být vždy vypracován s ohledem na jedinečnost každého pacienta. Vždy obsahuje sdělení, že pacient má vždy možnost klást doplňující dotazy (což se ostatně týká i verbálního předávání informací). Tento dokument musí být datován a signován oběma stranami (lékař/pacient). Pacient musí mít vždy dostatek času k tomu, aby si dokument přečetl a informace v něm musí být vždy srozumitelné - i pro laiky, což vyplývá již z jeho názvu. Jde o nástroj, kterým se respektuje etický princip autonomie. Zakládá se do dokumentace pacienta a ten může souhlas s jakoukoli intervencí kdykoli zrušit.

Informovaný souhlas není vyžadován ve specifických situacích, např. jde li o zákrok v krajní nouzi, je-li pacient v bezvědomí, pacient svobodně prohlásil, že informován být nechce či je li poučení kontraindikováno (hrozí suicidum). Dilematickou se stává např. situace, je li pacient zdravotník a je nepochybné, že informace má.

Shrnutí:

Podmínky udělení informovaného souhlasu (IS) jsou následující