7. Etický kodex sestry

V úvodu je nutné si položit otázku, proč jsou etické kodexy vytvářeny?


Obecně je pojímáno, že v rámci stanovení kodexů dochází k zakotvení pravidel, kodex se stává součástí svědomí, jde o sjednocující prvek profesní skupiny a je to společná základna a jednotný jazyk všech členů profese.
V oblasti ošetřovatelské praxe položila základy etickému vnímání profese již F. Nightingale, která vypracovala etické zásady ošetřovatelky.
Současný etický kodex sestry byl poprvé vypracován v roce 1953 a přijat Mezinárodní radou sester (ICN). Nejde o statický dokument, je pravidelně revidován a probíhá vždy znovuschvalování.

V českém prostředí je zaštítěn Českou asociací sester (jde o výhradního člena ICN). Poslední revize proběhla v roce 2012. Aby byl Etický kodex pro sestry účinný, musí být šířen a sestry se s ním musí seznamovat.

Etický kodex sester stanovuje sestrám čtyři základní povinnosti: 

  • pečovat o zdraví, 
  • předcházet nemocem, 
  • navracet zdraví a 
  • zmírňovat utrpení. 

 Kodex obsahuje čtyři hlavní články, které vymezují normy etického chování sester: 

1. Sestry a lidé/občané

2. Sestry a jejich práce/praxe

3. Sestry a jejich povolání

4. Sestry a jejich spolupracovníci 

(Česká asociace sester, ČAS, 2017)


Etický kodex sestry je dostupný:

https://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_icn_2012.pdf