8. Důstojnost a její respekt v ošetřovatelské praxi

Respekt k lidské důstojnosti je nejdůležitější součást v péči o pacienty ze strany zdravotnického personálu. Neexistuje však obecně uznávaná definice pojetí lidské důstojnosti. Ve vyspělých společnostech však platí úzus, že důstojnost slabých, nemocných a potřebných se odvíjí od důstojnosti těch ostatních.

Historicky znamenalo - kdo je důstojný, je úctyhodný, vážený, ctěný a ctihodný. 

Italský humanista a filosof Pico della Mirandola ve svém díle „O důstojnosti člověka“ pojímá důstojnost jako svobodu existenciální volby (Alexy, 2015), což koresponduje s respektem k etickému principu autonomie.

Ovšem jak uvedla Casselová  (In Thomasma, Kushner et al., 2000) „...dosáhnout důstojnosti je mnohem těžší, než odstranit bolest.“ 

Zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., v aktuálním znění deklaruje, že pacient má při poskytování zdravotních služeb mmj. právo na úctu a důstojné zacházení. Blíže pojímání důstojnosti nevymezuje.

V mezinárodním kontextu je apel na lidskou důstojnost uveden např. v Ženevské deklaraci, Helsinské deklaraci, Deklaraci lidských práv a v dalších.

Charta základních práv Evropské unie (Listina základních práv Evropské unie) přímo v článku 1 deklaruje "Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna." (eur-lex.europa.eu)

Zdravotník musí v první řadě pochopit, jak důstojnost vnímá pacient. Každý vnímá stud a narušení intimity jinak a díky "nemocniční rutině" mohou být některé projevy a přístupy zdravotníků k pacientům vnímány jako ponižující (např. infantilizace seniorů...). Proto je empatie jednou z vlastností, která by v ošetřovatelské péči měla dominovat.