Adaptační kurz

JAK MOC JE KOMUNIKACE VE VYSOKOŠKOLSKÉM STUDIA DŮLEŽIT? BUDU MUSET ZLEPŠIT SVÉ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI? BUDE TŘEBA PRACOVAT INDIVIDUÁLNĚ NEBO VE SKUPINÁCH?

Počítejte rozhodně s tím, že se bez komunikačních dovedností na vysoké škole jen těžko obejdete. Bude muset být v kontaktu se svými spolužáky, přednášejícími a cvičícímu, se studijní refentkou, pracovníky knihovny nebo třeba kuchařkou, která Vám vydá v menze jídlo. Bez mezilidských vztahů a diaglogu to skrátka nepůjde.

Mezilidskou komunikaci si můžeme představit jako neustálou výměnu signálů. Často se setkáme s dělením komunikace na verbální a neverbální nebo na signály vztahové a věcné.

Verbální komunikace znamená komunikaci prostřednictvím jazyka a řeči.

Neverbální komunikace je opakem verbální komunikace. Vyjadřování beze slov může také vystupovat samostatně, nemusí být provázeno verbální komunikací. Neverbální signály jsou často srozumitelné i bez verbálního doprovodu. Na druhou stranu je neverbální komunikace významnou součástí verbální komunikace.

Věcné signály nás informují o obsahu komunikace, o datech, faktech, informacích. Jejich nositelem je kodifikovaný systém znaků (jazyk), který je sdílen členy dané komunity.

Vztahové signály nás informují o tom, jaký má k nám druhý člověk vztah (symetrický/rovnoprávný a asymetrický), jde o způsob, kterým spolu komunikujeme. Úzce souvisí s neverbální i verbální komunikací prostřednictvím signálů, které vysíláme a   zvukovou stránkou naší verbální komunikace.

 

Symetrická komunikace je taková, při které dáváme druhým najevo, že je vnímáme jako partnery.

Asymetrická komunikace je taková, při které nějakým způsobem omezujeme svobodu komunikačního partnera, způsobuje vztahovou válku. Šrámy, které utrpíme během vztahových válek si většina lidí dlouhodobě pamatuje. Z tohoto důvodu je naše další chování vůči této osobě ovlivněno tím, jak vztahová válka proběhla.

Příklady vztahových agresí:

• Interpretace myšlení a chování druhých lidí
• Popírání toho, jak vidí svět druzí (hlásání vlastní jediné pravdy)
• Mentorování
• Ironie a sarkasmus
• Zvyšování hlasu

Na uspokojování nebo neuspokojování potřeb mozek reaguje v souladu s principu minimalizace ohrožení a maximalizace bezpečí. Pokud jsou potřeby uspokojovány, mozek to hodnotí jako signál bezpečí (vznikne reakce přibližování). Pokud některá z potřeb není uspokojována, mozek to hodnotí jako ohrožující signál (vznikne reakce vyhýbání).

Jistota – když něčemu náš mozek nerozumí, nastaví se na stupeň ohrožení. Jakmile ohrožení (pohotovost, nejistota) překročí toleranční limit, začne mozek realizovat stav vyhývání se.

Práce s emocemi

Vyjadřování emocí buduje vztah, jejich popírání vede k narušení vlastního sebeobrazu a zastčedné projevování ztěžuje jejich akceptaci.

Příklady nepřímého vyjadřování emocí:

• Emoce je skryta za otázku
• Emoce je odosobněna slovem jeden (jeden by to neřekl)
• Emoce je skrita za obecnou informaci /věcné konstatování
• Emoce za interpretaci toho, do druhé baví
• Emoce je skryta za výčitku

Neustále vyhodnocujeme, jakým způsobem se chová náš komunikační partner a jeho chování srovnáváme se svými (subjektivními) pravidly.

S některými lidmi se rádi setkáváme a komunikujeme, jsou nám sympatičtí. Naopak netoužíme po opakovaném setkávání s někým, kdo je nám nesympatický.

Sami však často dokážeme vlastními silami vývoj komunikace obrátit a předejít nebo zastavit již „rozjetou“ vztahovou válku. Vždy je třeba transparentně nepříjemnou komunikaci ukončit, poškozenou komunikaci opravit a vrátit se v věci.  Jedná se tzv. zpětné vazby.

Zásady pro užití zpětných vazeb:

•  Zpětnou vazbu lze uplatnit tehdy, kdy je možné komunikaci ovlivnit
• Zpětná vazba musí následovat ihned po výskytu problematické komunikace.
• Zpětná vazba může být formulování i do budoucna.
• Zpětná vazba vytváří prostor pro vlastní rozhodování, nevytváří nátlak, vede partnery k přijetí zodpovědnosti.

Pokud zpětná vazba nezafunguje, je na místě přistoupit k řízení a vedení lidí. Tento způsob komunikace s hodí např. při řízení většího pracovního kolektivu nebo řešení krizových situací, jen těžko bychom ho volili v rámci rodiny.

 

Vždy je v komunikaci třeba myslet na základní princip fungování našeho mozku – princip minimalizace ohrožení (nepříjemné emoce, obrana, rezignace, agrese) a maximalizace bezpečí (příjemné emoce, přibližování se).