Výroková logika

Cesta k výroku v mateřské škole

 

Práce s individuálními výroky

 

1. zaposlouchávání      se do struktury výroků – pohádky: V pohádkách se často používá      konjunkce výroků, vyskytují se spojení       …..a……, ne……ani ne….., …….ale ne….., ne……
2. opakování či      tvoření jednoduchých i složených výroků ve hrách:

-          reprodukce (Tichá pošta, Hra na ozvěnu, Učím panenku česky)

-          nabalování (Šla babička do městečka)

-          rytmizace (píseň Když jsem já sloužil)

3. vyhodnocování      jednoduchých výroků na úrovni kinestetické: Děti pohybem vyjadřují,      zda je výrok pravdivý nebo nepravdivý v aktivitách

-          Kuba řekl

-          Všechno lítá, co peří má

-          Co mi řekl semafor

-          Popletené písničky, popletené pohádky

4. práce      s otázkou: V mateřských školách se kladou většinou takové      otázky, které vedou k jednoslovné odpovědi. Je třeba však vést děti      k odpovědi celou větou – je to příprava pro tvorbu odpovědi na slovní      úlohu na 1. stupni a rozvíjejí se zároveň komunikativní dovednosti dětí.      Ze strany učitele je tedy vyžadována vhodná formulace otázky vedoucí      k odpovědi celou větou nebo je třeba pobídnout dítě k doplnění:      „Popiš, co děláš.“ V předškolním období (6 let a v období školní      docházky) děti samy vyprávějí a popisují celou větou, jednoduchou celou      větou také odpovídají. Mají totiž potřebu sdělit co nejvíce informací,      které ví (zdravá soutěživost).

 

? Přečtěte si pohádku O perníkové chaloupce a najděte výroky.

 

? Z pohádky O perníkové chaloupce vytvořte popletenou pohádku. Vyzkoušejte ji s dětmi (Pozor, děti musí znát dobře původní verzi). Vyhodnocování nepravdivých výroků provádějte na kinestetické úrovni.

Práce s kvantifikovanými výroky

 

Ve většině případů jsou jako kvantifikované složené výroky formulována pravidla slušného chování, hygienická pravidla, pravidla her. Důsledným vyžadováním jejich dodržování dítě postupně proniká do porozumění a současně tak rozvíjí prvky logického myšlení. K tomu napomáhá vysvětlování pravidel i s použitím protipříkladů, aby tak došlo k lepšímu pochopení hranice platnosti. Protipříklady jsou buď situační v podobě individuálního výroku (Nejde, abys…), nebo mluvíme obecněji s použitím negace kvantifikovaného výroku (Nejde, aby někdo…., Žádný nesmí….).

Děti také vedeme k tomu, aby se pokoušely vysvětlovat pravidla her, které již znají: „Hru už známe. Kdo nám zopakuje pravidla?“

 

? Požádejte děti, aby se před hraním známé hry pokusily připomenout její pravidla. Sledujte, jaké výroky používají.

 

 

Výroková forma

 

S výrokovou formou pracují děti v následujících hrách a aktivitách:

-          pexeso:  Kartičky pexesa leží na desce stolu obrázkem dolů. Dítě jednu kartičku otočí a hledá stejný obrázek. Neznámou je tedy druhá kartička, kterou dítě musí otočit. Definičním oborem jsou všechny kartičky položené na stole obrázkem dolů a dítě hledá obor pravdivosti – kartičku se stejným obrázkem.

-          Černý Petr

-          Domino

-          Ztratil čáp čepičku

-          omalovánky

 

? Vysvětlete, jakým způsobem děti pracují s výrokovou formou, pokud

a)      hrají hru Černý Petr

b)      hrají hru Domino

c)      hrají hru Ztratil čáp čepičku

d)      pracují s omalovánkami

 Zdroj: Přednášky PhDr. Michaely Kaslové v rámci předmětu Rozvoj logického a matematického myšlení na FPE ZČU.