Kódování

 Kódování jsme v souladu s funkcemi v matematice definovali jako bijektivní zobrazení, jehož významnou vlastností je, že je prosté. Důležité také je rozdělení kódování na zdrojové (logické) a kanálové (fyzikální). Mezi tyto dva druhy se velmi často vkládají ještě další stupně podle účelu kódování. Daný účel je proto vždy podmožinou kódování.

Účel použití je zároveň jedním ze způsobů, jak můžeme kódy dělit do různých druhů. Stejný kód může patřit podle dělení do různých kategorií (být binární, rovnoměrný a použitelný pro matematické operace zároveň). Kódy můžeme mezi sebou porovnávat také podle různých vlastností, jako jsou efektivnost, průměrná délka kódového slova apod.

Zdroje

Podrobnější informace k tématu studijního článku můžete nalézt v následujících zdrojích:

• JIROUŠEK, Radim a kol. Principy digitální komunikace. Voznice: LEDA, 2006, 320 s. ISBN 80-7335-084-X.
• KOCOUREK, Petr a Jiří NOVÁK. Přenos informace. Praha: ČVUT Praha, 2004, 164 s. ISBN 80-010-2892-5.
• MAREŠ, Milan. Slova, která se hodí, aneb, Jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice. Praha: Academia, 2006. 348 s. ISBN 80-200-1445-4.
• PROKOPOVÁ, Zdeňka. Základy informatiky: učební texty vysokých škol. Zlín: VUT v Brně, 1998, 98 s. ISBN 80-214-1129-5.