Kódování

Když budete postupovat bit po bitu, konstatujete postupně, že:

• 0 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další znak. Zjistíte, že 00 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako U.
• Načtete další znak, 0 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další další znak. Zjistíte, že 01 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako I.
• Načtete další znak, 1 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další znak. Zjistíte, že 10 mezi kódovými slovy rovněž není, proto načtete další znak. Zjistíte, že 100 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako U.
• Načtete další znak, 1 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další znak. Zjistíte, že 10 mezi kódovými slovy rovněž není, proto načtete další znak. Zjistíte, že 100 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako U.
• Načtete další znak, 0 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další další znak. Zjistíte, že 01 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako I.
• Načtete další znak, 0 mezi kódovými slovy není, proto k ní přidáte další znak. Zjistíte, že 00 mezi kódovými slovy je a rovnou provedete dekódování jako U.
• Dekódovaná zpráva tedy je: UINNIU

• Jedná se o podmínku nutnou.
• Že platnost Kraftovy nerovnosti není postačující podmínkou plyne z McMillanovy věty (uvedli jsme ji ve studijním článku Vlastnosti kódů). Kontrapříklad ke kódu z obrázku výše navíc sestrojíte velmi snadno, když budete zdrojový znak I kódovat jako 10 a kódování zbývajících dvou kódových znaků zachováte stejné. V tom případě se totiž výpočet Kraftovy nerovnosti nikterak nezměni, neboť se nezměnil počet ani délky kódových slov, což jsou dva parametry, na kterých je závislá. Kód však přesto již nebude prefixový, protože kódové slovo pro zdrojový znak I se stane předponou kódového slova pro zdrojový znak N.