2. E-learning z pohledu pedagogických teorií

2.1. Specifika jednotlivých přístupů

V současném e-learningu se v různých typech výukových programů, aplikací a kurzů setkáváme v podstatě se všemi čtyřmi přístupy, které jsme zmínili v předchozí kapitole.

Je velmi zajímavé, že dril, který byl v posledních letech veřejností i pedagogickými kruhy odmítán, se dnes díky technologiím dostává více do popředí. Technologie mají totiž tu vzácnou vlastnost, že díky jejich atraktivitě žáci mnohonásobné procvičování tolik nevnímají, nevadí jim. U menších dětí bychom dokonce mohli říci, že dril milují - např. pokud jim necháme volný prostor k opakovaným činnostem s tabletem, všimneme si, že se s nadšením vrací ke stále stejným aplikacím, znovu a znovu absolvují stejná cvičení a ta je naplňují radostí, protože jsou v nich úspěšné.

Na druhou stranu se ukazuje, že neustálé procvičování s automatickým vyhodnocením vede pouze k povrchní znalosti a tipování. Pro hloubkový přístup k učení proto využíváme konstruktivistických a konektivistických přístupů, které kladou důraz na aktivitu studentů, řešení problémů a rozvoj tvořivosti, komunikace a spolupráce.

Zdroje:

BRDIČKA, Bořivoj. Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí. Metodický portál: Články [online]. 02. 09. 2008, [cit. 2014-02-21]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10357/KONEKTIVISMUS---TEORIE-VZDELAVANI-V-PROSTREDI-SOCIALNICH-SITI.html>. ISSN 1802-4785.

BRDIČKA, Bořivoj. Tři generace online pedagogiky. Metodický portál: Články [online]. 19. 08. 2013, [cit. 2014-02-21]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17737/TRI-GENERACE-ONLINE-PEDAGOGIKY.html>. ISSN 1802-4785.