Vietnamská menšina v ČR

„Náboženství ve Vietnamu od sebe nejsou tak striktně oddělena, jak nás tomu navykla evropská tradice, naopak navzájem se mnohdy prolínají. Kromě tří základních a nejdříve zavedených duchovních systémů, které formovaly vietnamskou kulturu – konfucianismu, taoismu a mahájánového buddhismu – ovlivnily Vietnam v posledních staletích i náboženské proudy jako hinduismus, islám, křesťanství a théravádový buddhismus. Mezi prostými občany byl vždy nejpopulárnější buddhismus, ale zároveň téměř všichni lidé, bez ohledu na sociální postavení, v praxi uctívají své zemřelé příbuzné – vyznávají tzv. kult předků.“^[1]

Do dnes funguje tradiční model vietnamské rodiny. Rodina se schází především každodenně u společné večeře. Velice důležité jsou tradičně dodržované svátky, především se jedná o slavení lunárního Nového roku. Dále pak tradiční fungování rodiny podporuje stále velice rozšířená víra v uctívání předků. V každé domácnosti můžeme i dnes najít oltář předků. Z rodinných obřadů je i proto velice důležitá zádušní oběť za zesnulého rodiče ve výroční den jeho smrti. Velice důležité jsou také svatby. Jedná se o velkou společenskou a rodinnou událost, počet svatebčanů často dosahuje několika. Ve vietnamská společnosti se do dnes uchovává velká úcta ke vzdělanosti a k učiteli jako osobnosti, která má svrchovanou autoritu. Rodiče i dnes vedou svoje děti k této úctě a pěstují v nich zároveň touhu po dobrém vzdělání (Vasilej 2006: 122-125).

„Jelikož je vietnamská kultura té naší velmi vzdálená, existuje zde mnoho odlišností v chování, které jsou častou příčinou nedorozumění. Dobrým příkladem je vnímání úsměvu na tváři. Úsměv má totiž v Asii více významů než u nás. Užívá se například v kontextu nepříjemné situace, v nesnázích nebo také jako omluvu v případě, že dotyčný nerozumí projevu mluvčího.“^[2]