Vietnamská menšina v ČR

O rodině

Paní Dana^[1] se narodila 1985 v chebské porodnici své české mamince a vietnamskému otci. Má celkem čtyři sourozence, tři sestry a jednoho nevlastního bratra, kterého má Danin otec se svou druhou ženou. Dvě sestry a nevlastní bratr žijí v České republice a nejmladší sestra žije společně s matkou v cizině. Otec s bratrem a novou ženou žijí ve východních Čechách, kde otec podniká v gastronomii. Matka v Egyptě je ženou v domácnosti, kde jí pomáhá i nejmladší dcera. Dana se svými rodiči není příliš v kontaktu, s otcem si zavolají asi jednou za měsíc a s matkou kontakty téměř ochladly. Na otázku proč, mi odpověděla, že měla nádherné dětství, nicméně v dospívání pocítila odloučení ze strany rodičů.

Škola a vzdělání

Dana navštěvovala základní školu v Chebu, kde se zhruba do páté třídy potýkala s projevy rasové nesnášenlivosti (děti ji nebraly do kolektivu a nadávaly jí). Učitelé ji měli rádi, protože měla dobrý prospěch a byla bezproblémová. Konflikty, které vznikaly, řešili její učitelé podle jejího názoru adekvátně. Především třídní učitelka se k celé záležitosti stavěla zodpovědně. Navíc Dana našla svůj vlastní způsob, jak si spolužáky získat a to tím, že jim začala nosit sladkosti. Paní Dana navíc říká, že jak byly děti starší, začaly celou situaci přehodnocovat, navíc ve škole přibylo vietnamských dětí, tak už nebyla jediná, a to bylo také ku prospěchu.

Druhý stupeň tedy Dana absolvovala již sociálně zařazená a kolektivem přijatá. Jejím snem bylo stát se sekretářkou, podala si tedy přihlášku na střední školu, obor veřejnosprávní činnost. Tam se však nedostala, a tak zvolila učňovský obor kadeřnice. V tomto zvoleném oboru však šťastná nebyla a učila se s nechutí. Důvodem bylo především to, že se nerada dotýká cizích lidí, a tak už dopředu předvídala, že v tomto oboru nezůstane. Po vyučení se Dana rozhodla, dodělat si nástavbu v oboru podnikání obchodu a služeb v Karlových Varech, což se jí také podařilo.

Práce

Nyní již sedm let pracuje ve vietnamské firmě jako obchodní zástupce, firma má rodinný charakter a fluktuace je zde velmi nízká. Ve firmě pracují Češi, ale majitelé jsou vietnamské národnosti. Firma se specializuje na prodej elektronických cigaret a nově rozběhla výrobu a prodej vietnamských potravin, především jarních závitků. Dana plynule mluví vietnamsky a ovládá i psanou formu jazyka, a to je především důvod, proč je na postu obchodního zástupce. Ve své práci je Dana velice spokojená, s kolegy má dobré vztahy. Se svými nadřízenými udržuje vřelý vztah a plně je respektuje. Svého šéfa oslovuje strýcem, protože ve vietnamské komunitě tím vyjadřuje úctu k němu a k jeho rodině.

Česko-vietnamské vztahy

Dana vnímá velký rozdíl v přístupu vietnamského občana a českého občana k podnikání. Dle jejího názoru si jdou Vietnamci tvrdě za svým cílem, jsou obětaví a pilní a dokáží, co si umanou na rozdíl od Čechů, kteří tak vytrvalí nejsou. Dana tento rozdíl uvádí na vlastní zkušenosti se svým českým přítelem.

Dana přiznává, že vietnamské pracovní nasazení je však mnohdy na úkor jejich vlastních dětí, které jsou dávány k českým chůvám, aby se rodiče mohli věnovat podnikání a aby se děti naučily jazyk. Dana měla štěstí, že ji hlídala její vlastní česká babička, a tak nemusela trávit čas v cizí rodině. Dana má dceru, které je deset let a vzhledem k pracovní vytíženosti se o ní také čas od času stará česká chůva.

Tradice a svátky

Dana má ráda české tradice i jídlo. Slaví české svátky, jako Vánoce i Velikonoce, ale i vietnamské, například vietnamský Nový rok a dětský den. Vietnamský Nový rok se řídí podle lunárního kalendáře, připadá tedy vždy na jiné datum, zhruba od konce ledna do poloviny února. Nový rok má pro Vietnamce obrovský význam a váhu. Probíhá tak, že ženy vaří, připravují speciální pokrmy. Rozdíl je mezi jižním Vietnamem, Saigonem a severním Vietnamem, kde se nachází i hlavní město Hanoj. V jižním se například podávají studené syrové závitky a v tom severním smažené, jak je známe i my tady v Čechách. Daně je bližší ta severní část, protože většina Vietnamců, kteří žijí v Čechách, pochází právě ze severu.

Oslava Nového roku probíhá tak, že k oltáři, kde sedí Buddha (ve Vietnamu je velice rozšířen budhismus), se přináší obětní dary. Nejdůležitějším darem je vařená slepice na kari, která má symbolizovat zdraví, pohodu, lásku a úrodu do dalšího roku. Vietnamci také obřadně pálí falešné peníze, aby se v jejich domě po další rok udrželo bohatství a prosperita. Nakonec se pálí vonné svíčky, tím se vzpomíná na zesnulé a uctívá se jejich památka. Nakonec se modlí k Buddhovi. Po ukončení rituálu se přinesené dary ve formě jídla musí sníst. Lidé ve Vietnamu požívají i alkohol ve formě pálenky, ve které je naložen třeba had nebo ženšenový kořen. Nepijí, aby se se opili, ale aby lépe trávili jídlo. To znamená, že pijí společně s rodinou u večeře. Večeří dlouho, je to jedna z tradic. Mezi tradiční vietnamská jídla patří již zmíněné závitky, plněné vietnamské knedlíky, lepkavá rýže, slepičí nebo hovězí vývar (polévka pho), nakládaný smažený bůček, rybí omáčka, smažené sezamové koule s kokosem. Dana preferuje vietnamské svátky a tradice. Přijde jí líto a smutné, že se spolu Češi nescházejí více jako rodina. Na vietnamské narozeniny nebo svatbu se sejde několik desítek až stovek lidí a vše je víceméně v kruhu rodinném. Oslavy probíhají v kruhu rodinném a je nepřípustné zvát kamarády a známé. Účastnit se mohou pouze nejbližší přátelé hostitelů.