Ruská menšina v ČR

„Když mám stesk po ruskosti, jdu do pravoslavného kostela…“ (Sládek 2010: 86).

Pravoslavné křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím v Ruské federaci. V Rusku žije nejvíce pravoslavných křesťanů na světě, a proto je také pravoslaví vnímáno jakou součást kulturní identity. Dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva.[1] Pravoslaví i v současnosti zůstává silným zdrojem identity ruských imigrantů. I když současná mladá generace nenavštěvuje pravidelně pravoslavné bohoslužby, přesto většina ruských imigrantů pravoslaví vnímá jako součást svojí identity. Právě pravoslaví je jedním ze spojujících momentů jinak poměrně roztříštěné ruské komunity v České republice (Sládek 2010: 86-87). Hlavními náboženskými a tj. i národními svátky jsou tedy pravoslavné Vánoce a Velikonoce.

Ruské pravoslavné Vánoce[2]
Pravoslavné Vánoce v Rusku mají dlouholetou historii sahající až do 10. století našeho letopočtu. Tehdy se na území severní Asie a části Evropy poprvé dostalo křesťanství. Až na přelomu 16. a 17. století se nové svátky ustálily a dodnes jsou doprovázeny řadou pověr, zvyků a rituálů, na které si Rusové potrpí.

Příprava na vánoční svátky začíná pro pravoslavné věřící již 28. listopadu předvánočním postem, který trvá až do 6. ledna – tedy 40 dní. Počínaje 2. lednem (počátek vánočního období) se půst zpřísňuje, až je v předvečer vánočního svátku (Rožděstvěnskij sočeľnik) předepsán půst nejpřísnější. Přijímat potravu je dovoleno až večer po bohoslužbě – po vysvitnutí první hvězdy. K předvečeru neodmyslitelně patřily také lidové zvyky, rituály a koledy. Koledníci byli všude vítáni, neboť svými písněmi o narození Krista vyjadřovali též přání štěstí, hojnosti a bohaté úrody.

Také nezbytný vánoční stromek, byť evidentně pohanského původu, je jakousi symbolickou zkratkou Vánoc. Pozdě v noci začínala vánoční bohoslužba, která končila až v pět hodin ráno. Teprve po návratu z bohoslužby se unavení věřící mohli posadit za plný stůl, obyčejně ozdobený senem nebo slámou. Hospodář ještě zažehl svíce před svatými obrazy, nahlas odříkal modlitbu a poté se mohla rodina pustit do jídla.