Ruská menšina v ČR

Dětství a rodina

Paní Kateřina se narodila v roce 1973 jako občanka SSSR. Narodila se v malém městečku Choťkovo asi šedesát kilometrů od Moskvy. Dětství paní Kateřiny bylo spokojené, hovoří o něm jako o nejhezčím období svého života. Rodiče ještě žijí v Rusku, ale jinam má paní Kateřina už jen jednu babičku a tetu s rodinou. V Rusku také má paní Kateřina kamarádky ze základní i vysoké školy, proto se do Ruska vždy ráda vrací. Může však jen jednou za rok: „Mohu navštívit svoji zemi jednou za rok, je to přeci jen dva tisíce kilometrů. Vždycky se poté sejdeme a popovídáme si.“ Kateřina má dvě děti, dceru, která se narodila v Kanadě a syna, který se narodil v Chebu.    

Studium a práce

Paní Kateřina navštěvovala základní školu ve svém rodném městě v letech 1980–1990. Poté vystudovala střední školu, obor výroba a distribuce tiskové produkce v letech 1990–1992. Rok poté pracovala na statistickém odboru ministerstva vnitra. V letech 1994–1997 pak studovala policejní školu. Od roku 1997–1998 pobývala v Kanadě i se svým manželem. Zde se jí také narodila její dcera. Celá rodina se na krátký čas vrátila do Moskvy a v květnu 1999 odcestovala do České republiky. Přelomový rok 1990 chápe jako náročnou, bolestivou dobu přerodu. „Padla ta víra, padla ta nálada, že žijeme v nejlepším státě…“

Vztah k České Republice a Rusku    

Paní Kateřina má Českou republiku ráda, i když tvrdí, že se se svými názory se spoustou lidí neshodne, ale snaží se přizpůsobit místní kultuře. „Český národ je pro mě kulturně i sociálně blízký, v Kanadě jsem také neměla problém se zapojením se do společnosti, ale je tam spousta národů, bylo to pro mě takové nepřehledné. Tady jsou tradice, které většina obyvatelstva dodržuje, a dědí se z rodičů na děti, všechny to baví a dodržují je.“

Paní Kateřina se svěřuje s tím, že vlastně nikdy nechtěla Rusko opustit, ale její manžel hodně cestoval kvůli své práci stavaře, a proto ji okolnosti zavedly do Kanady a poté do České republiky. Paní Kateřina ovládá výborně český jazyk, který ale zprvu shledávala jako poměrně složitý a česká slova se jí často pletla významově s ruštinou, která podobný výraz používá pro označení třeba úplně jiné věci. Protože chtěla češtině lépe porozumět, hlavně kvůli svým dětem, které češtinu zvládaly výborně, přihlásila se na kurz, který ji pomohl zvládnout především základy gramatiky a do češtiny se doslova zamilovala. Jednoho dne si řekla: „To je sen mého života, to je ruština s latinkou. I když mám přízvuk, tak mě čeština velice baví a zvládám ji dnes již velice dobře.“

S projevy nesnášenlivosti se prý setkává zřídkakdy, ale občas ji i někteří známí připomínají rok 1968 a sovětskou invazi do ČSSR. „Například, když jsem nesla jednou do práce dort, tak se mi kolega zeptal, proč tam není tank s rudou hvězdou. Nechápala jsem zprvu, co jsem udělala špatně, ale časem jsem tyto narážky pochopila, ale to přeci s mojí osobou nemá co dělat.“ V Čechách se ji naopak velice líbí ekologie, čistota ve městech a také české zdravotnictví, které hodnotí jako velice vyspělé: „Když zde moje teta byla na návštěvě, tak ji spadl při jízdě na kole syn z kola, tak jsme jeli do nemocnice. V nemocnici ho ošetřili, přišli jsme tam bez kartičky pojištěnce. Hovořila jsem s personálem, že poté přijedu a dořešíme veškeré záležitosti, aby nebyl nějaký problém. Přístup byl skvělý, ošetřili dítě, měli naprosto lidský přístup, vše naprosto bez problémů a dohadů.“

Práce a pobyt v Čechách

Paní Kateřina žije se svojí rodinou od roku 1999 v Mariánských Lázních. Když přijeli do České republiky, tak šla pracovat do jednoho menšího penzionu. Češtinu se naučila poměrně rychle a pak přidala i německý jazyk. Pracovala nejprve jako servírka, pak jako pokojská, recepční, a nakonec jako provozní. Ráda komunikovala s lidmi a v penzionu na těchto různých pozicích pracovala osm let.  „Vůbec nelituji, naučilo mě to hodně v životě. Adaptovalo mě to do této společnosti.“ Poté odešla pracovat do většího hotelu do obchodního oddělení, který se zaměřuje na ruský a německý trh.

Přátelé a rodina

Paní Kateřina vnímá Českou republiku jako svůj druhý domov. Má zde několik blízkých přátel, o které se může opřít a samozřejmě svoji rodinu. Dcera studuje na vysoké škole v Praze a mladší syn v Mariánských lázních na základní škole. Obě děti jsou velice dobře kulturně začleněné a Českou republiku vnímají jako svůj domov, jako místo, kterého si váží. Rodiče má paní Kateřina v Rusku, ale několikrát zde již byli za ní na návštěvě a otec by se sem dokonce chtěl přestěhovat. Kateřin manžel se do české společnosti začlenil prý trochu hůře, zřejmě hlavně proto, že se do dnes nenaučil příliš dobře česky. Vyhledává proto především společnost lidí z ruské enklávy.