Romská menšina

Rodina stojí v romské společnosti na prvním místě. Obecně život, jako takový a vše co k němu vede, tj. zachování, rozmnožení a pokračování, má velikou hodnotu. Proto Romové svou identitu a sebedůvěru odvozují spíše od své širší rodiny[1] než od své profese nebo svého vzdělání či majetku. Nicméně peníze jsou také k životu potřeba, takže stojí poměrně vysoko v hodnotovém žebříčku této skupiny.  

V čele rodiny stojí muž, žena se naopak staré o domácnost a výchovu dětí. Děti jsou hýčkány a stojí v centru pozornosti, pro dospělého jsou spíše rovnocenným partnerem v diskusi, výchova je spíše volná a dětem se nic nezakazuje. Prestiž ženy se odvíjí od toho, kolik má dětí a také kolik má synů. „Romský muž byl navenek i uvnitř hlavou rodiny, nositelem a ochráncem prestiže rodiny, rozhodoval a nesl odpovědnost za rodinu. V mnoha rodinách byl výdělek muže pouze příležitostný, a tak muž trávil svůj čas sháněním zakázek, udržováním dobrých vztahů s příbuznými a přáteli, urovnáváním svárů mezi rodinami aj.“[2]

Důležitá je především současnost, spoléhat se také lze na to, co bylo v minulosti, na budoucnosti naopak Romům příliš nezáleží, především na té vzdálené. Mezi Romy je rozšířena především vzájemné úcta a pohostinnost (Sekyt 2001: 121-122).

Romové se tradičně hlásí k římskokatolické církvi, často nechávají své děti pokřtít, bohoslužby však navštěvují spíše ojediněle. Romové také velice uctívají své mrtvé předky[3], což souvisí s jejich tradiční úctou k rodině a kladení důrazu spíše na minulost než budoucnost. Romové nemají vlastní svátky, slaví ale svátky křesťanské spolu s většinovou společností (Sekyt 2001: 122).