Běloruská menšina v ČR

Po rozpadu SSSR a vzniku samostatného Běloruska v roce 1991 došlo na krátkou dobu k narovnání vzájemných vztahů. Po roce 1994 se však k moci dostal Alexandr Lukašenko, který nastolil diktátorsky prorusky orientovanou politiku. V roce 1996 nastolil Lukašenko autoritativní prezidentský systém a parlamentní i mimoparlamentní opozice byla umlčena. V současnosti se vede diskuze o tom, zdali se jedná o autoritářský systém či diktaturu. Pozice států EU a USA se nicméně shoduje na tom, že jde o diktaturu (Datii 2006: 86).

Od roku 1996 se tedy do Prahy uchylují političtí disidenti a odpůrci režimu, ale také mladí lidé, kteří nechtějí žít v nesvobodném, ekonomicky neprosperujícím státě. ČR jim poskytuje azyl a mladým lidem umožňuje studium na svých vysokých školách a univerzitách. K největším a dobře fungujícím organizacím na území ČR patří Osvětový a vzdělávací spolek Skaryna. V roce 2006 také vznikl spolek Pahonia, jehož zakladatelem byl Jurka Stankievič, člen Bělorusko-Americké asociace, syn předválečného běloruského exulanta. Od roku 2013 získali běloruští imigranti oficiální status národností menšiny a mají zastoupení v Radě pro národnostní menšiny při Vládě ČR (Hlaváček – Kotau 2016: 108-109).