Řízení rizik projektu

V tomto kroku se zjišťuje, jaká rizika mohou potenciálně projekt ovlivnit, a dokumentují se všechny jejich vlastnosti. Je potřeba do této části procesu zapojit nejen projektového manažera a projektový tým, ale také zákazníky, uživatele, externí experty a další stakeholdery. Ne nadarmo se říká, že víc hlav víc ví. Z psychologického hlediska je dobré zapojit do identifikace všechny osoby, které se budou dále podílet na vytváření a implementaci opatření proti rizikům. Účastí na identifikaci si totiž tyto osoby vytvoří pocit vlastnictví a odpovědnosti za rizika a uvědomí si možné souvislosti mezi jednotlivými riziky – spíše tak dosáhnou očekávaných výsledků, než kdyby jim bylo riziko přiděleno shora.

Jak již bylo řečeno, identifikace rizik je iterativní záležitostí. Probíhá tedy po celou dobu projektu – vždy se mohou objevit zcela nová rizika, která je nutné identifikovat a řídit. Některá rizika naopak s postupem projektu ztrácí smysl.

Mezi vstupy do procesu identifikace rizik patří vytvořený plán pro řízení rizik (aby bylo jasné, kdo se má na identifikaci podílet a jak konkrétně má proces vypadat), všechny dosud vytvořené plány (protože každý plán inherentně obsahuje určitá rizika nesplnění), registr stakeholderů (aby nebylo zapomenuto na žádného stakeholdera, jehož pohled na rizika by mohl být pro identifikaci užitečný) a všechny projektové dokumenty včetně relevantních dokumentů z minulosti (například databáze rizik).

Metod, které lze v rámci identifikace rizik využít, je několik. Základem je pečlivé projití veškeré dokumentace, plánů, předpokladů a smluv. Samotná kvalita plánů, stejně jako konzistence mezi plány navzájem a mezi předpoklady, požadavky a cíli projektu, může ukazovat na potenciální rizika.

Dále lze využít kontrolní seznamy (checklisty) rizik vytvořené z minulých podobných projektů – checklist poskytuje rychlý základ pro identifikaci rizik, nikdy ale nemůže obsahovat všechna rizika, a proto je nutné zkoumat i faktory, které se na checklistu neobjevují. Budou-li nalezena další rizika, je potřeba checklist aktualizovat, aby byl pro příště zase o něco kompletnější.

Mezi další techniky patří brainstorming, Delphi metoda, diagramy příčin a následků (také známy jako Ishikawovy diagramy nebo diagramy rybí kosti), systémové a procesní modely nebo SWOT analýza.

Výstupem identifikace rizik musí být registr rizik. Do tohoto registru je zaneseno každé riziko v předem dané formalizované podobě a právě do tohoto registru se postupně doplňují podniknuté kroky a ostatně všechno, co se rizika nějakým způsobem týká. Cílem je získat přehledný seznam rizik, který potom vstupuje do dalších procesů řízení rizik. Některá opatření proti rizikům mohou být identifikována už v této fázi – jak lidé přicházejí s nápady na rizika, přicházejí někdy také rovnou i s návrhy na opatření proti nim. V tom případě jsou tato opatření do registru rizik zanesena také.