Řízení rizik projektu

Tento konkrétní přístup má ale jeden významný nedostatek. Prakticky jistá rizika se zanedbatelným dopadem dostanou hodnocení pět krát jedna, tedy pět. Vysoce nepravděpodobná rizika s kritickým dopadem ale dostanou hodnocení jedna krát pět, tedy také pět. Přitom je ovšem jasné, že druhý jmenovaný typ rizika, což může být například povodeň nebo požár, bude závažnější a bude muset být nutně prioritizován před prvně jmenovaným typem rizika, což může být například poškození kladiva.

Z tohoto důvodu se v rámci semikvantitativního hodnocení nejčastěji využívá na ose velikosti dopadu určitá forma progresivní stupnice (exponenciální, geometrická řada apod.), například místo jedna, dva, tři, čtyři, pět se použije stupnice jedna, dva, čtyři, osm, šestnáct. Konkrétní forma osy je opět flexibilní a musí být stanovena na začátku celého procesu řízení rizika.

Stále jsme ještě ale nepracovali s konkrétními reálnými údaji. Kvantitativní analýza počítá s tím, že lze jak pravděpodobnost nastání, tak velikost dopadu rizika přesně určit a číselně vyjádřit.

U pravděpodobnosti lze postupovat například na základě minulé zkušenosti (a to buď naší vlastní, nebo i cizí, máme-li dostupné spolehlivé informace). Pokud určitou aktivitu provádíme pravidelně, jsme schopni určit, procentuálně kolikrát se během dané aktivity sledované riziko projeví. Potom máme pravděpodobnost vyčíslenou přímo. Další možností je sledování dílčích jevů – to je užitečné tehdy, pokud aktivitu sice provádíme poprvé, ale s dílčími úkony již máme zkušenosti. Pokud sledujeme pravděpodobnost poruchy přístroje, pak k ní můžeme dojít také přes pravděpodobnosti poruch jednotlivých jeho součástek – je zde ovšem nutné, aby byly tyto jevy nezávislé, což v praxi nelze snadno zaručit. Pokud nezávislé nejsou, lze využít složitějších metod jako modelování, Monte Carlo simulace nebo rozhodovací stromy. Pro složité technické systémy (například bezpečnostní analýzy jaderných elektráren) se používá metoda Probabilistic Safety Assessment (PSA), pro kterou existuje i softwarová podpora.

Samozřejmě vždy existuje možnost expertního odhadu – potom je ale nutné využít například Delphi metodu pro zajištění objektivnosti.

Velikost dopadu se zpravidla vyjadřuje v penězích a lze ji určit podobným způsobem. Opět můžeme mít s daným rizikem zkušenosti nebo informace. Povodeň nás mohla potkat již před pěti lety a my přesně víme, kolik nás všechny opravy a další práce stály. Stejně tak můžeme využít expertních odhadů, modelů a simulací.

Máme-li obě vlastnosti rizika vyčíslené konkrétními hodnotami, můžeme pomocí jejich součinu získat závažnost rizika. Pokud tedy víme, že k povodni dojde v tomto roce s pravděpodobností 10% (zv. desetiletá voda), a také víme, že nás bude odstranění případných škod stát 2 000 000 korun, potom je závažnosti rizika 2 000 000 krát 0,1, tedy 200 000 korun. Toto vyčíslení nejenom umožňuje přesně seřadit rizika podle jejich závažnosti, navíc také stanovuje určitý limit nákladů pro ošetření daného rizika. Pokud závažnost (nebo také očekávaná škoda) je 200 000 korun, potom nemá smysl například pojistit se na rok za 300 000 korun (přesněji řečeno zde také závisí na postoji rozhodovatele k riziku).