Sportovní diplomacie
3. Aktéři sportovní diplomacie
3.4. Národní sportovní federace a sportovní kluby
Nevyřčenou otázkou spojenou s mezinárodními sportovními organizacemi však zůstává,
kdo jsou jejich členy? Nejedná se přímo o státy, respektive o jejich vlády, ale o národní
sportovní federace, v případě Mezinárodního olympijského výboru poté národní
olympijské výbory. Příčinou tohoto stavu je fakt, že velký počet mezinárodních
sportovních organizací vznikal v době, kdy, jak upozorňují na příkladu FIFA a jejích
členů Jorge Tuñon a Elisa Brey (2012: 12), "evropský nacionalismus zažíval období
euforie". Součástí právě této organizace se stávaly jak federace z již existujících států, tak
fotbalové organizace reprezentující konkrétní nestátní národy. Členem FIFA např. od
roku 1905 byla fotbalová federace Maďarska, které tehdy ještě bylo součástí RakouskaUherska, a nechyběly v ní ani fotbalové federace z Anglie, Skotska a Irska, jež ještě
zahrnovala oblast celého ostrova. I mezi členy MOV je možné nalézt zástupce národů,
které nebyly uznány za členy OSN. Jedná se např. o Tchaj-wan, jenž se nyní může
účastnit olympijských her pod názvem Čínská Tchaj-pej. Tento stav, kdy členy sportovních organizací nejsou pouze federace z na půdě OSN uznaných států, je typický
pro naprostou většinu mezinárodních sportovních organizací.
Národní sportovní federace, které zároveň zajišťují uskutečňování sportovních
akcí na své vlastním území, jsou tak rovny zástupci státu či regionu v mezinárodním
sportovním prostředí. Zároveň by však nemělo docházet k tomu, že by vláda nějakým
výrazným způsobem zasahovala do jejich fungování. Takováto situace nastala např.
v Nigérii v roce 2014, kdy ministerstvo sportu donutilo k odstoupení předsedu tamní
fotbalové federace. FIFA na tuto skutečnost zareagovala suspendováním Nigérie –
konkrétně tedy místní fotbalové asociace – ze všech jí pořádaných soutěží (FIFA 2014).
Stejně tak mohou regionální či centrální vlády pracovat se samotnými
sportovními kluby, které jsou z jejich strany ať už částečně či zcela finančně
podporovány. Typickým příkladem, kdy se ze sportovního klubu stal symbol, jenž byl
spojován se státem a v tomto případě s politickým režimem v zemi panujícím, byl
v období frankismu fotbalový tým FC Real Madrid, jemuž režim nechal v letech po
občanské válce spojených s ekonomickou krizí postavit nový stadion. V éře, kdy stál
v čele Španělska Francisco Franco, klub ze španělského hlavního města hned šestkrát
zvítězil v nejprestižnější evropské pohárové soutěži, soudobé předchůdkyni Ligy mistrů,
a nesčetněkrát triumfoval v tamní nejvyšší soutěži. Veškeré jeho úspěchy byly
prezentovány jako španělské či frankistické (Chalupa 1997: 46). Kopaná a triumfy Realu
Madrid se staly nástrojem propagandy režimu, které měly směřovat jak na domácí
obyvatelstvo, tak prezentovat Španělsko v pozitivním světle v zahraničí. Např. dle
Christose Kassimerise (2012: 559) se právě Real Madrid "brzy stal Frankovým
nejprominentnějším velvyslancem v zahraničí i ve Španělsku".

Zdroj: https://www.footballparadise.com/francisco-franco-madrid/