1. Poválečná lyrická abstrakce

Po druhé světové válce se v americkém a evropském umění zdvihla velká vlna abstraktního umění, jak v Evropě, tak i v zámoří. Dlouhodobý dialog mezi evropským a americkým uměním dal vzniku podobným tendencím, které však mají trochu odlišné projevy. Jedná se o směry, které řadíme do expresivní linie abstraktivismu. Jedná se o vytváření výtvarných struktur, které nezobrazují věcný či figurální námět. Nejedná se o zobrazení tvarů konkrétní věcné předlohy, ale zcela nezávislou a autonomní práci s barvou, gestem a kompozicí. Nezřídka pozorujeme důraz na gesto, akci, záznam spontánní aktivity (action painting). Abstraktní obrazová struktura nemusí být vytvořena jen tradičními prostředky, ale i dalšími materiály – do barev byla míchána různá netradiční plniva (písek, sklo, bahno, dřevěná drť aj.) nebo byla používána zcela nemalířská média (např. polevy, syntetické emaily atd.). Povrch obrazu tak nezřídka byl plastický a blížil se spíše charakteru asambláže. Nejedná se však o inovaci – byli to původně již kubisté, kteří své obrazy doplňovali vlepováním skutečných předmětů, novin a hmotu barvy objemově doplňovali pískem či jinými materiály, aby vyjádřili prostor.

Hlavními zástupci této lyrické abstrakce jsou dva směry, které mají mnoho společného, ale také rozdílného – jedná se o abstraktní expresionismus, který se zrodil ve Spojených státech amerických a informel, který je vlastní evropskému kontinentálnímu umění. Vedle těchto směrů však stále běží předmětné a figurativní alternativy. Je to právě pluralismus, který je charakteristický pro moderní umění.

Po druhé světové válce se hlavní těžiště uměleckých tendencí přesouvá do USA. Tato skutečnost má několik příčin. Zatímco Spojené státy se do války zapojily na mimoamerických bojištích, Evropa byla jedním z hlavních bojišť válečného běsnění a navíc ji obcházel strach z autoritářských totalitních režimů. Více než kdy jindy zde vystupovala existenciální naléhavost, frustrace a zklamání z moderní civilizace. S tím šel i ruku v ruce problém financování – zatímco v USA byly štědré pobídky federálních vlád (např. Federal art project) pro uměleckou tvorbu, Evropa se musela vyrovnat se zničenou infrastrukturou i hospodářstvím. Také mnoho vynikajících uměleckých osobností emigrovalo do zámoří (Josef Albers, ….), stejně tak jako kunsthistoriků (např. Ernst H. Gombrich, Erwin Panofsky) či kritiků. Bylo zde tak vytvořeno příznivé prostředí nejen pro uměleckou tvorbu, ale i teoretické uvažování o umění, s čímž souvisel i čilý trh s uměleckými díly.  Spojené státy nejen, že na straně spojenců patřily k válečným vítězům, ale staly se i vítězi v rovině kulturní a umělecké.